Zrzka od vedle píše o příhodách holky z korporátu.

Zrzka od vedle píše o příhodách holky z korporátu. Zdroj: Archiv Zrzky od vedle

Holka z reklamky: Jak zdárně přežít stěhování do nových kanceláří

Open space je peklo. Když jsem nastoupila do korporátu, šla šuškanda, že se do jednoho budeme stěhovat. To je za dlouho, říkala jsem si tehdy. No, dva roky utekly jako neočkovaní z hospody, kde po nich chtěli vidět zelenou Tečku, a firemní fresh start v nových kancelářských prostorech je tady. Jak to dopadlo a hlavně, jak jsem ho přežila?

„Tobě se ta korporátní satira musí psát sama,“ řekl mi kolega, zatímco jsme se skláněli nad informacemi ke stěhování do nových firemních kanceláří. A něco na tom je. Ale popořádku, když jsem nastoupila do korporátu, mezi odděleními šla šuškanda, že se budeme stěhovat do většího. To bude určitě za dlouho, pomyslela jsem si, a hrůzu z open spaců přenechala svému budoucímu já.

V 70. a 80. letech minulého století se z USA začal světem šířit nový koncept zasedacího pořádku v kancelářských budovách. Původně teda tenhle nápad pochází z Německa, ale slávu získal právě ve Státech. Všichni spolu v jednom mega prostoru – open spacu – v kanclu, díky kterému k sobě budeme mít blíž, budeme se navzájem motivovat a inspirovat se. Spolupráce bude hladší a rychlejší.

Dva roky od mého nástupu utekly jako neočkovaní z hospody, kde po nich chtěli vidět zelenou Tečku, a já mám svoji židli na hromadě se všemi ostatními. Zatím teda jen jeden den, ale za mě dobrý! Mé budoucí já už je tady a mé minulé já má z pekla štěstí, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří, a místo jednoho obřího sdíleného prostoru máme sektory po pár lidech v krásně zrekonstruované historické budově hned u řeky.

I kancelář může být místo, kde se plní sny... Nebo noční můry.
I kancelář může být místo, kde se plní sny... Nebo noční můry. | Zdroj: NBC

Nevím, jak vy, ale já fakt nesnášela první školní den. Problém nebyl v konci prázdnin, ale v tom, jak stresující jsou nové začátky. Najdu správnou třídu? Mám batůžek? Je trapné mít sváču už první den? Nebudu bez ní mít ale hlad? Nemám flek na tričku? Sice už mi je o dost let víc, ale stejně jsem vevnitř úplně stejný trémista a nešika. Ale na to mám skvělou radu pro ty, co to mají stejně. Fake it till you make it je krédo, které zaručuje přežití. A tak, motivována tímhle životním moudrem, jsem první den v novém kanclu nejen přežila, ale i zvládla na jedničku!

Úplně stačilo...

… sledovat od metra až skoro ke vchodu do budovy pána, co měl taky tašku s notebookem. … u vchodu zpomalit a nechat s dveřmi bezmocně lomcovat slečnu přede mnou (spoiler alert: bylo na nich napsáno tlačit). … dostatečně dlouho nejít čurat, takže se na záchodech zasekla kolegyně a pravděpodobnost mého zaseknutí se tím o dost snížila. … nejet první den páternosterem! Je to sice vizuálně podmanivá zkušenost, která vypadá skvěle na Instagramu, ale zasekne se. Vždycky. To může potvrdit zase jiná kolegyně. … na oběd jít až mezi posledními. Odpadla mi tak rozhodovací paralýza, protože v nabídce zbylo už jen jedno jídlo. … nainstalovat si veškeré důležité korporátní lifehacky na mobil a počítač s dostatečným předstihem před stěhováním a smířit se s tím, že co jsem nainstalovat nestihla, o to si řeknu ajťákům až dlouho, dlouho po stěhování. Naštvaní a unavení ajťáci vyhnaní ze brlohů totiž nejsou nic, co chcete zažít. … přinést si svoje kafe s prozíravým tušením, že kávovar ještě nebude zapojený. … přinést si svoje kafe, protože je lepší. … přinést si svoje kafe, protože může být říznuté rumem.

S touhle sadou drobných opatření to byla hračka a nakonec musím dokonce uznat, že snad i náš korporát si zaslouží trošku důvěry, že mu na pohodě jeho lidí trochu záleží. Zatímco v Číně dávají ve firmách nad atria sítě proti sebevrahům a syndrom open space je už oficiálně zapsaný v mezinárodním lékařském slovníku, naše firma nám pro usnadnění stěhování rozdává generické samolepky, abychom si mohli personifikovat vstupní kartičky. Po prvních dnech si tedy kladu spíš otázku, jestli korporát náhodou nevkládá až moc důvěry do nás – společnou tiskárnu se totiž ještě nikomu zprovoznit nepodařilo. Tak třeba příští týden.