Studovala Dějiny umění a teď pracuje v americké naftařské společnosti. O tomhle světě nevěděla nic, jen tak odpověděla na poptávku práce, chtěla na chvíli vycestovat, uměla italsky, tak proč to nezkusit. Zkusila to a je z toho 14 let. Dnes patří mezi špičku v top managementu v pražské pobočce společnosti ExxonMobil. Je ženou, která své zkušenosti předává dál a snaží se, aby lidem bylo v práci dobře. Dagmar Císařovská.
Jak se žena dostane do prostředí naftařské společnosti?
ExxonMobil je globální mezinárodní firma a před 14 lety v Čechách založili pobočku a vytvořilo se tady business centrum. Já tehdy pracovala na Ministerstvu životního prostředí a chtěla jsem změnu, někam vycestovat, vylepšit angličtinu. Mluvila jsem hlavně německy a italsky a oni nabízeli půlroční stáž v Anglii, tak jsem si řekla proč ne. Předpokládala jsem, že se po návratu budu opět věnovat svému původnímu oboru. Je z toho ale 14 let u společnosti ExxonMobil.
Co vás na vaší profesi baví?
To, že se moje práce mění. Zhruba každé dva roky jsem na jiné pozici, měla jsem možnost projít různé oblasti a i díky tomu nemám potřebu měnit firmu. U nás to funguje tak, že si každý člověk v rámci ročního sebehodnocení napíše, kam chce směřovat, co ho baví, pozice se ve firmě různě mění, a lidé se tak mají možnost přesouvat. Tato kultura firmy mě baví. Já se konkrétně teď věnuji externí a interní komunikaci, mám skvělý ženský tým, dělám věci, které mi dávají velký smysl, a stále se učím.
Vyhovuje vám práce v ženském týmu?
Teď ano. Začínala jsem v týmu pětadvaceti Italů v logistice, já jediná žena. Bylo dost náročné se jako žena, tenkrát mladá, prosadit. I teď mám kolem sebe mužské týmy, ale právě i ženské, kde jsme každá jiná a perfektně se doplňujeme. Mám ráda takovou tu rovnováhu, ne v pohlaví, ale v tom, kdo co umí a ovládá, a ač v týmu mám jen ženy, mnohé z nich se svým jednáním chovají spíše jako muži. To se mi líbí, ta provázanost.
Dagmar Císařovskou můžete osobně potkat jako mentorku na konferenci Equal Pay Day, která proběhne 29. a 30. března 2019 v Praze. Chcete zažít něco, co vás nabije na celý další rok? Chcete poznat zajímavé ženy z firem, které se věnují osobnímu rozvoji? Potřebujete novou energii pro sebe či své podnikání? Novou parťačku? Více informací o konferenci najdete na Equal Pay Day.
Máte za sebou mnoho zkušeností, co vám pomohlo se posunout v kariéře dál?
Nejvíce mě posunulo, že jsem se naučila říkat ne, stanovila jsem si hranice, přestala pracovat 18 hodin denně, přestala se přepínat, aby se mnou byli šéfové za každou cenu spokojení. Zjistila jsem, že mě muži v týmu začali respektovat, až když jsem byla schopná říct jasně ne, tady to chci tak a tak, nechci tohle, nemůžu. Jako „hodná holka“ bych asi nedošla tam, kde jsem.
Lidé vás vidí jako úspěšnou ženu. Jak ji vidíte vy? Řekněte, kdo je podle vás úspěšná žena?
Žena, která má život v rovnováze, nedělá věci přehnaně nebo naopak bez zodpovědnosti. Taková žena, která má odvahu dělat to, co chce, a nebojí se si o to říct. Žena, která se nebojí být sama sebou.
Ale ani úspěšná žena nemá každý den růžový, zažívá prohry a kopance, ale umí se s nimi poprat. Co zvedne vás, motivuje překonat krizi?
Jízda na koni, ta mě nabíjí. A taky být někdy sama se sebou. Chvíli se vnímat, zastavit. A smích mého syna, to je nejvíc, ten dokáže všechno smazat, vylepšit. A nemyslete si, já taky brečím, zlobím se, mračím a už se za to nestydím, prožívám ty pocity všechny a vidím, kolik mi to dříve bralo energie něco potlačovat.
Pracujete s mnoha lidmi různého věku, různých národností, zaměstnáváte hodně maminky na i po rodičovské dovolené. Jak jste se k tomu dopracovali?
Naše firma čítá 1200 zaměstnanců a věkový průměr je 30–32 let, takže tím se to celkem vysvětluje. Máme 250 maminek na mateřské nebo rodičovské dovolené a asi kolem 600 pracujících rodičů a začali jsme přemýšlet o tom, co tahle skupina potřebuje, aby se mohla komfortně vrátit zpět, a tím, že je tady mnoho národností, skoro 70, tak to bylo různorodé. Francouzky nebo Holanďanky stráví na rodičovské jen pár měsíců, ale Češky se třeba vrací až po sedmi letech po dvou dětech.
Před devíti lety jsme začali aktivně řešit, jak je můžeme v lokálním prostředí, situaci jeslí a školek podpořit. Začali jsme tvořit programy, jak je podpořit v návratu. Na pracovním trhu je tahle skupina dost přehlížená a málokdy je zaměstnavatel vezme s podmínkami, které potřebují. Nám se vrací 98 % maminek, většinou tak po roce a půl, což je úžasné. Dáváme jim možnost flexibilní pracovní doby, firemní školku, práci z domova.
Takže jak slyším, moderní řízení ve vaší firmě není tedy cizím pojmem.
Ano, máte pravdu. Máme také např. jedinečnou pozici tzv. Rodinného průvodce, kterou v současnosti zastává moje kolegyně Silvia. Pomáhá rodičům s návratem do práce, je s nimi v kontaktu, organizuje pro ně nejrůznější přednášky, sdílení atd. Proto mě ta práce baví, dává mi smysl lidem pomáhat.
Pracujete s ženami, pomáháte jim v návratu, prošlo jich kolem vás mnoho. Dokázala byste říct, po čem ženy v oblasti práce touží? Proč se do práce vrací, co je pro ně důležité?
My se každý rok ptáme zaměstnanců skrze dotazník spokojenosti, co jim vyhovuje, co se jim líbí, co chtějí, a vychází nám, že si především váží mezinárodního prostředí, stability, péče a osobního rozvoje, které naše firma nabízí. A co obecně chtějí ženy, úplně nevím, každý může mít asi jiné potřeby, ale když se podívám na sebe, tak to jsou dobré vztahy, smysluplnost práce a flexibilita.
Podporujete začlenění rodičů zpět do pracovním procesu, aby zvládli rodinu a práci. Jak se vám daří vytvořit rovnováhu mezi prací a rodinou?
Já nemám oddělenou práci od rodiny, mám jeden život a ten žiju, jeden den víc rodinou, jiný prací a každý den jinak. Když jsem se svým synem, jsem tam jen pro něj, věnuju se mu naplno a nezáleží na tom, jestli je to půl hodina nebo celý den. Proto je pro mě důležitá flexibilita, kterou mi naše firma dává. Můžu si s ním ve čtyři odpoledne užít fotbal a když večer usne, dodělat potřebnou práci.
Na co jste ve svém životě hrdá?
Na vztah se svým synem... na networkingový program Exchange4U, který se nám v Minervě 21 podařilo vybudovat... že už se nesnažím být dokonalá... na práci, kterou dělám, která mě baví...
Pracovala jste a pracujete v odvětví plném mužů. Co vás naučili?
To je zajímavá otázka a hodně důležitá. Po celou dobu mé kariéry jsem měla muže jako mentory a vždy mě podporovali a hnali k sebedůvěře. Říkali: „Dokážeš cokoliv, věř si.“ Já jsem na začátku kariéry byla nepolíbená analýzami, grafy a oni mi vždy dodali tu důvěru, že když chci, tak se to naučím. Jo a taky říkat "Já chci" a "Já nechci"...
I superúspěšná žena potřebuje odpočívat. Máte týden volna a je zcela podle vás. Jak by vypadal?
Vlastně je jeden takový zrovna za mnou. Strávila jsem týden s Pavlem Moricem a jeho přítelkyní Bárou Kubínovou. Oba se věnují osobnímu rozvoji, léčení těla a duše. Zorganizovali pro malou skupinu přátel týden na nádherném místě na Krétě. Makali jsme na sobě, cvičili, meditovali, vedli hluboké hovory o životě a o tom, co můžeme konkrétně udělat pro lepší život nás všech. Byla to dokonalá kombinace odpočinku a práce.
