Kariéra, nebo rodina

Kariéra, nebo rodina Zdroj: istock.com

Co brání ženám mířit výš? Stereotyp buď práce, nebo rodina

Jsou ty tam časy, kdy žena nemohla řídit auto, létat letadlem, nosit kalhoty… Žena nemůže, měla by, není pro ni vhodné, fráze, které zněly v uších našim babičkám, jsou pryč. Anebo ne? Tak proč je v politice stále více mužů, prezidentky napočítáme na jedné ruce a když máte dobře rozběhlou kariéru, vše skončí s dvěma čárkami na těhotenském testu?

První žena běžící Bostonský maraton Kathrine Switzer se na něj musela doslova probojovat, a tak to bylo postupně se vším. Ženy si začaly vybojovávat práva na vše možné, zejména utrhnout se od kuchyňského pultu a jít pracovat. Být úspěšné víc než muži, mít své firmy a rozumět oborům, od kterých byly neustále odháněny. Děkujeme jim. Byly statečné a šly za tím, co chtěly. Kdekdo by řekl, skvělé, ještěže dnes nemusíme něco takového řešit. Můžete sama procestovat celý svět, závodit rallye, mít svoji firmu a řídit mezinárodní společnosti. Když tohle všechno můžeme, tak proč nás srazí na kolena otázka: Kariéra, nebo rodina? Musím si vybrat?

Když jsem pracovala v jednom školském zařízení, stoupání po kariérovém žebříčku šlo dobře. Zúročila jsem své schopnosti, učila se nové a mířila výš. Svou práci jsem milovala, ale i svého muže, a tak jsem se vdala. Zanedlouho jsem však zjistila, že to pro mou kariéru není zrovna to pravé ořechové. O post zástupce ředitele jsme se ucházeli tři. Já, čerstvě vdaná s pětiletými zásluhami ve firmě a kvalifikací, pak má kolegyně, maminka odrostlého sedmiletého chlapečka, a kolega, muž, který byl ve firmě zhruba rok. Kdo myslíte, že vyhrál? Nikdo se neptal. Rozhodli za nás, aniž by se na cokoliv zeptali. Po argumentech, proč zvítězil kolega, jsme neměly slov: „Ta se teď vdala, tak to bude mít brzo děti a zas hledat zástup, to ne. No a tahle má malé dítě, bude věčně doma, když bude nemocný, o víkendech nebude chtít pracovat a co když bude chtít druhé. No, to Karel, ten je bez problémů, sice to všechno neumí, ale doučí se, ale nikdy nám neodejde na mateřskou.“

Klasická genderová očekávání. Víra, že matky mají být více oddané rodině než práci, ženy automaticky znevýhodňuje, protože zaměstnavatelé předpokládají, že se žena nikdy nebude práci věnovat naplno. Naopak, od mužů se očekává, že vždy dají přednost kariéře. Tvrzení, se kterými jsem se setkala v různých studiích ještě na univerzitě, se tvrdě ukázala v realitě. A měli vybráno. Bylo to pro mě obrovské prozření. Můžu se snažit, jak chci, ale jsem žena, a to už s sebou nese mnohé pracovní minusy. Chvíli jsem si myslela, že se tak smýšlí jen u nás ve firmě, ale opak byl pravdou. Stále více žen mělo podobnou zkušenost. „To víš, to si musíš vybrat, buď kariéru, nebo rodinu,“ slýchala jsem z mnoha úst mužů i žen. A překvapením bylo, že si to myslelo více žen. Jen hrstka z nich mi řekla, že bych to určitě v případě narození dítěte zvládla. Pracovat a mít doma malé dítě bylo pro mnohé nepředstavitelné. Proč? Díky stereotypům.

Jen si vzpomeňte, jak byly úspěšné pracující ženy zobrazovány ve filmech. Jako pohlcené vlastní kariérou, že neměly čas na osobní život. Vzpomeňte na Podnikavou dívku se Sigourney Waever nebo Sandru Bullock v Návrhu. A když se ženská hrdinka snaží čas rozdělit mezi práci a rodinu, skoro nikdy se jí to nedaří, trápí se a cítí se provinile jako Sarah Jessica Parker ve filmu Nechápu, jak to dokážeš. Avšak dobrá zpráva je, jak uvádějí Sharon Meers a Joanna Strober ve své studii Getting to 50/50, nejen že ženy mohou mít obojí, ale dokonce jim to i prospívá. „Problém je v zažitém stereotypu, kdy spousta žen předpokládá, že snaha dosáhnout obojího je v lepším případě nesmírně těžká a v horším případě zhola nemožná. Ženy jsou obklopeny titulky a příběhy, které je od snahy odrazují. Stále dokola poslouchají, že si musí vybrat, protože i kdyby se snažily zvládat obojí, budou nakonec jenom utrápené a nešťastné. Data ze studie Getting 50/50 došly k závěru, že děti, rodiče i manželství mohou vzkvétat, když mají rodiče plnohodnotné zaměstnání. Data zřetelně dokládají, že důsledkem sdílení finančního zaopatření rodiny a odpovědnosti za výchovu dětí jsou méně provinilé maminky, více zapojení tatínkové a jásající děti.

Video placeholde

Jaké bylo mé překvapení, když jsem pak nastupovala do firmy, kde šéfovala žena. Že mám dítě a že možná budu mít další, nikomu nevadilo. "Vždyť se to dá vše nějak vymyslet, skloubit, hlídání, nic není problém" a já nastoupila hned na nejvyšší post. A ono to šlo. Nemusela jsem si vybrat a mám obojí. Ze začátku se na mě ženy v mém okolí dívaly s opovržením, ale jak jsem postupem času zjistila, řada z nich se mnou inspirovala a při malém dítěti zvládají i pracovat. Jsme tedy na dobré cestě tento genderový stereotyp změnit. Ale chce to více žen a hodně síly.