Svým věkem by spadala do generace mileniálů, jejichž životy už od narození ovlivňoval internet a rozvoj technologií. Veronika Lančaričová o sobě netvrdí, že je k těmto věcem hluchá, ale spíš se rozhodla naslouchat přírodě. Na dva roky se odstěhovala do maringotky a spoléhala jen sama na sebe. Dávno před tím, než se boho styl života, cottagecore a návrat k přírodě staly trendy. Vnímá sílu rituálů, vliv přírody na naši psychiku a na blogu Boho žena připomíná, proč je dobré se jako příroda v zimě schovat pod peřinu a odpočívat.
Hodně lidí teď, Veroniko, chodí na procházky do přírody, do lesa, zkrátka ven. Jak bychom měli tedy přírodu správně vnímat a opravdu se nabít?
Za sebe si myslím, že je skvělé vyrazit někdy do přírody o samotě. Já takto vyrážím, když si chci popřemýšlet nad určitými tématy, uvědomit si něco, co se jeví jako potřebné. Vydávám se i na takové procházky, které pro sebe nazývám jako poutní. Na začátku si zadávám prosbu či přání nebo také otázku, na kterou si přeji dostat odpověď, vyberu k tomu účelu příhodnou trasu a s velkou pokorou se na takovou výpravu vydávám. Zatím mi vždy tyto cesty přinesly mimořádné odpovědi, zjištění nebo vyplněné přání! A v zimním období je krásné toulat se přírodou, která je pokrytá sněhovou peřinou. Vychutnat si klid a ticho, zaposlouchat se jen do příjemného křupání sněhu, sledovat stopy a třeba i těmi svými vytvářet ve sněhu různé obrazy. Pomalu, klidně. Právě v zimě totiž u mnohých nejvíce převládá tendence jít proti rytmu přírody: Překotně sháníme dárky, uklízíme, doháníme roční uzávěrky apod. Tak nás alespoň taková zimní procházka může znovu naladit na klidnější vlnu.
Mluvíte o rytmu přírody. Každý z nás vnímá klasická čtyři roční období, když mrkne do kalendáře nebo podle počasí. Ale dál už asi nejde. Jak je vnímat opravdově?
Vnímání rytmů přírody přináší důležité uvědomění si naší propojenosti s přírodou, o které se dost mluví v souvislosti s potřebou jejího znovunastavení, ale ona ve skutečnosti nikdy nezmizela. Kdo si dovolí odhrnout sněhovou závěj vlastního životního rytmu, dotkne se laskavé půdy, i ve městě. Kromě toho, co jsem zmínila výše, je pro mě díky vnímání rytmů snadnější přijímat náročnější situace a prožitky. I to je jedna z lekcí přírody: Stejně jako přichází začátek, je očekáván také konec. Na podzim je potřeba shodit listí, tedy odevzdat to staré, co nám již neslouží, v zimě v poklidu nabrat síly, aby mohlo na jaře vyrůst to nové.
Vnímat je také můžeme díky pravidelným procházkám v přírodě, kdy tyto proměny pozorujeme. Osobně jsem toto téma zpracovala do on-line kurzu Můj magický rok, který přináší inspiraci k hlubšímu prožitku celého roku (nikoli pouze vánočního času). Díky těmto 8 zastavením (dle 8 svátků pohanské tradice Kola roku) se ženám dostává laskavého vedení, jak využít potenciál každého období na maximum.
Jak můžeme tedy posílit duševní zdraví, nejen v tomto složitém období, skrze přírodu?
Existuje mnoho různých způsobů a je na každém, aby si našel ten svůj. Pro mne osobně už jen to, že vyjdu ven z prostoru čtyř zdí a vydám se do lesa nebo parku, udělá velký rozdíl. Ne nadarmo je právě chůze v přírodě velmi účinným lékem na psychické obtíže či deprese. Vše v nás, co dosud stálo či sedělo, se v tu chvíli totiž rozpohybuje, ať už jde o části těla či emoce, a díky tomuto pohybu může být utříděno, protaženo, uvědoměno. Působí na nás také proměnlivost přírody. Na podzim se vše stahuje dovnitř a přes zimu odpočívá a tato forma žití by měla být v chladných měsících platná i pro nás. Toto je přenositelné také na ženský menstruační cyklus, díky kterému se my ženy měsíčně proměníme celkem čtyřikrát – jako ta příroda! Psychiku velice podpoří také určitý nekomfort zažitý v přírodě: procházka v dešti, větru, třeskuté zimě. Až moc jsme si totiž zvykli na jakési pohodlí, jenže tak tomu trvale není ani v přírodě, ani v životě. Pokud si tedy čas od času venku dopřejeme určité „nepohodlí“, daleko více si vážíme návratu tam, kde je nám dobře.
Jak se žije boho styl života?
Boho styl jako takový se nejčastěji projevuje v interiéru, který je zařízený v zemitých tónech a nechybí v něm hodně dřeva a také květin. Boho interiér může být velmi minimalistický a světlý nebo také hodně plný a barevný. Je na každém, jakou inspiraci si z tohoto stylu vezme. Já na boho stylu miluji světlý design, „tropickou džungli z květin“ a také třeba lapače snů či macramé na zeď. Osobně ráda propaguji boho styl s přesahem, kdy se pouze neobklopuji věcmi, ale žiju s vědomím aktivní tvůrkyně vlastního života, s úctou k Zemi a přírodě. O tom celý projekt Boho žena je.
Pro boho ženu jsou důležité rituály. Jaký je podle vás pro ženu nejzásadnější? Co by si měla prožít?
Pro mě rituály v životě znamenají opravdu hodně. Vnáší do mého života více pochopení a také určitou dávku magičnosti. Pod slovem „rituál“ si často představíme něco okultního, ovšem rituál může být zvyk, který se opakuje každý den a zpříjemňuje život. Pro mne je to například ranní šálek kvalitní kávy.
Kromě těchto malých zvyklostí existují také rituály přechodové, které dříve byly běžnou součástí každodenního žití, ale moderní svět je odsunul do škatulky primitivních zvyků. Přitom ale pomáhají formovat pozitivní náhled na mezní životní situace a vytvářejí minimálně silnou emoční kotvu, díky které tyto situace naplno prožijeme. Za sebe vnímám jako velmi důležitý rituál menarché (oslava první menstruace). Období dospívání velmi podstatně formuje to, jak vnímáme sebe, své tělo a jak si vlastně představujeme naplněný ženský život. Pokud dívka (nebo dospělá žena zpětně) oslaví tuto nedílnou součást svého života, vytvoří si pozitivní a uvědomělý vztah k tomuto projevu svého těla, s velkou pravděpodobností bude její cyklus prost nepříjemností. Což následně samozřejmě přesahuje do dynamiky partnerství a sexuality.
Znáte i přírodu mimo ČR, cestovala jste po Brazílii. Jak byste popsala tamní ženy? Co bychom se od nich mohly naučit a ony od nás?
Odpověď na to, co by se ony mohly učit od nás, bych raději nechala k zodpovězení brazilské ženě. Mě inspirovala kultura v celé své šíři, svou rozmanitostí, veselým naladěním, optimismem. I když lidé zde mají z materiálního hlediska daleko méně než my, vytváří si daleko více příležitostí a důvodů k radosti. Mají více svátků a oslav, a když slaví, scházejí se v hojném počtu. Třeba i na Vánoce se často schází celá rozvětvená rodina včetně všech babiček, tetiček, bratranců. A když náhodou dobrá nálada chybí, je zde vždy tanec mnoha variací a stylů, který veselí vykouzlí zaručeně. Brazilské ženy narozdíl od nás jiným způsobem vnímají krásy těla, daleko více u nich „frčí“ například větší pozadí. V tomto případě se smíchem pronáším, že jsem se možná narodila do nesprávné země.
Život v maringotce a v Brazílii už máte za sebou. Tak čím žijete teď? Co si užíváte?
Nyní žiji tvořením on-line kurzu Můj magický rok, konkrétně vánočního dílu spojeného se zimním slunovratem, posvátnou vánoční nocí. Přináší trochu jiný pohled na Vánoce, zdůrazňuje ztišení, zklidnění a velký ponor do nitra člověka. Těším se, že představím také koncept posvátných vánočních nocí, které následují po Vánocích. Moc se o nich neví a nemluví a přitom se dříve využívaly k věštění a předpovědím toho, jaký následující rok pro nás bude.
Blíží se nám Vánoce. Máte nějaký vánoční rituál, který je pro vás nejvíc?
Poslední roky se nesou v duchu oslav zimního slunovratu, který je o naději a také o světlu v přírodě a přeneseně také v životě, které se pomalu, ale jistě rodí. Před pár lety jsem se rozhodla své rodině věnovat namísto hmotných darů dopisy, ve kterých jsem napsala, co pro mne tento člověk znamená a čeho si na něm vážím a co obdivuji. Vzpomněla jsem si na to letos v lednu, kdy jsme vyklízeli věci po zesnulé babičce. Ona moc své pocity nesdílela a v tomto ohledu se neprojevovala. Avšak když jsem po tolika letech našla tento dopis schovaný mezi jejími věcmi, věděla jsem, že právě takové dárky jsou pro lidi často těmi nejhodnotnějšími.
