V hlavě současných „skorotřicátnic” se toho děje spoustu. Spisovatelka Petra Baštanová je také jednou z nich, a proto se rozhodla dát jejich svět na papír. Napsala knihu Bezpečně nešťastní, která vám bude bližší víc, než si myslíte.
Petro, řekla byste o sobě, že jste typická mileniálka?
Definice se různí, respektive léta narození, podle kterých se mileniálové určují. Vzhledem k tomu, že jsem se narodila v roce 1990 a dospívala jsem tedy v novém miléniu, tak se za mileniála považuji. Mileniálky podle mě (a tak, jak je znám okolo sebe) jsou mladé, samostatné a úspěšné ženy, které však pořád hledají sebevědomí, přestože mají všechny předpoklady k tomu, aby ho v dnešní době měly. Myslím si, že v konečném důsledku netoužíme po ničem až tak odlišném než naše matky a babičky. Taky toužíme po jistotách a rodině, jen to pro nás není jediný životní cíl. Chceme zůstat samy sebou a taky si třeba splnit nějaký ten sen.
Jejich život, zejména vztahovou rovinu, jste vyjádřila ve své nejnovější knize Bezpečně nešťastní. Co vás přivedlo k napsání?
Psaní je pro mě určitá forma terapie, už odmalička si píšu deník a je to pro mě místo, kam zaznamenávám svoje myšlenky a vzpomínky. Takový Instagram postaru. K vydání knížky mě přiměl fakt, že si spousta holek okolo mě klade podobné otázky jako já a připadají si za to divně. V každé z postav je trochu ze mě, trochu z nás všech. Vzhledem k tomu, že jsem poslední hrdinku pojmenovala Petra a zasadila ji na konec knihy, tak se nejvíc ztotožňuji s ní. Ale i Jana je mi velmi blízká a podle několika prvních recenzí od kamarádek je Jana blízká hodně lidem.
Jak jste příběhy vybírala?
Já jsem je nijak zvlášť nevybírala, to vybral a napsal sám život, ať už můj nebo mého okolí. Já jsem to jen hodila na papír a s pomocí betačtenářky a redaktorky tomu dala konečnou podobu.
Ve všech se objevuje téma sexu. Dívky se o něm nebojí mluvit, užívají si ho a dokáží si o něj říct. Tinder je jejich přítelem. Vnímáte, že dnešní ženy jsou v sexu otevřenější?
Vážně je ve všech? A já doufala, že to nebude jen o sexu! Tinder není přítelem, je to prostě takové to zlo dnešní doby, nechcete to, ale dřív nebo později u toho stejně skončíte. Je to, jako když se po zvonáčích začaly nosit úzké džíny, všechny jsme se tomu smály a do půl roku jsme je taky nosily. Co se týče otevřenosti v sexu, tak ve srovnání s generací našich rodičů máme samozřejmě víc informací. Ale obávám se, že ještě chvíli potrvá, než si společnost zvykne na ženy, které o sexu mluví bez ostychu. Já se svými kamarádkami mluvím velmi otevřeně. Spousta z nich se ale za některé věci stydí a bojí se je vyslovit i před svým přítelem, protože se obávají vlastního selhání. To je špatně. Protože muži toho přece neví o sexu víc než my! Měli bychom ty znalosti vzájemně víc propojovat.
Jak vnímáte seznamovací aplikace vy? Můžete na seznamce najít opravdovou lásku?
Samozřejmě, že si tam snadno najdete někoho na jednu noc, na výlet nebo třeba opravdu jenom na rozhovor. Snadno si tam zvednete sebevědomí, pobavíte se, ale zároveň vám je některých těch lidí fakt líto (a to i někdy vás samotných). Když jsem se přistihla, že sedím na záchodě a 20 minut swipuji, protože prostě nemůžu přestat, co kdyby ten další byl ON, tak jsem se nad sebou už musela trochu zamyslet. Byla jsem na Tinderu asi půl roku a potkala několik zajímavých lidí, ale žádnou životní lásku. Nicméně znám několik šťastných konců včetně svateb a narozených dětí, takže proč ne, může to vyjít. Možná jsem jen měla špatně nastavený filtr.
Jaký protějšek podle vás mileniálky hledají?
Takový malý seznam je i v jedné z kapitol knihy, vypráví jej Monika, ale ten je trochu přehnaný. Já si myslím, že v první řadě dokonalý muž neexistuje a neexistuje ani dokonalá žena, a je to jedině dobře. Já si partnera představuju jako někoho, kdo mě rozesměje, kdo mě podrží v krizové situaci, koho se nebudu stydět přivést mezi kamarády. Někoho, kdo pozná, kdy mě má nechat chvíli být a naopak, kdy potřebuju obejmout. Hlavně někdo, kdo se nebojí mluvit ani o nepříjemných věcech a neutíká od problémů. Nečekáme vysekané tělo, které každý měsíc přinese domů statisíce. Hledáme parťáka pro život, do pohody i do nepohody. Ale pozor, neříkám, že toto všechno musí splňovat jen muž, měla by to pro něj úplně stejně splňovat žena, vztah je přece vzájemný.
Na co se v životě vykašlat a co podle vás určitě nepodceňovat?
Mně se v životě zatím vždycky osvědčilo, že ty nejlepší věci si našly mě, prostě se staly, když jsem to nejmíň čekala. A taky si myslím, že bychom se občas měli vykašlat na sociální sítě nebo se na ně alespoň dívat s nadhledem. Kolik lidí se zbytečně trápí jen kvůli umělé dokonalé fotce, kterou někdo někam s někým vystavil... Co určitě nepodceňovat, jsou přátelé a péče o přátelství. Protože podobně jako u vztahu ani přátelství není zadarmo a musí se na něm pracovat. Dobrých přátel není nikdy dost, ale to člověk pozná, až když je mu nejhůř.
Plánujete další knihy?
Moc ráda bych se psaní věnovala dál, když mi to čas a inspirace dovolí. A taky samozřejmě pokud to někdo bude chtít číst, což ukážou Bezpečně nešťastní. V hlavě se mi rýsuje jedno téma na něco delšího, možná román.
Prozraďte, jaké knihy se vám dostaly pod kůži?
Poslední dobou čtu spíš současnou literaturu, takže z českých je to Teorie podivnosti od Pavly Horákové, to je fantastická kniha, je v ní úplně všechno. Pod kůži se mi dostaly i některé pasáže z Možností milostného románu od Jana Němce. Ze zahraničních autorů je pro mě aktuálně jednička irská mileniálka Sally Rooney. A taky obdivuju Elenu Ferrante a její Geniální přítelkyni, protože miluju životní příběhy rozpínající se po několik desetiletí.
A nejlepší místo na rande nebo romantický víkend?
Já věřím v jednoduchost, takže na první rande klasika, kino, zmrzlina nebo jen lavička v parku. Myslím, že není potřeba, abychom se honili za nejdražší restaurací nebo nejoriginálnějším zážitkem. Romantický víkend, to už je jiná, to už se předpokládá, že v tom vztahu nějakou dobu jste. Já osobně se chystám do Brna do neobyčejného hotelu Anybody.
