Meditace, digitální detox nebo jóga. Poslední roky důraz na péči o sebe samou nabírá na intenzitě a není se čemu divit. Starat se o svou duši a psychické zdraví je minimálně stejně tak důležité, jako pečovat o tělesnou schránku. Jenže kde končí jen na oko hezké tipy, které ve skutečnosti nemají žádný účinek, a kde začíná skutečná a smysluplná pomoc?
V první řadě je dobré připomenout, že neexistuje jeden přehled rad, který by na všechny osoby měl stejně pozitivní účinek. Na sociálních sítích i v médiích se ale často setkáváme s tipy na péči o sebe, které se dokola opakují. Znamená to tedy, že jsou skutečně tak účinné, když o nich mluví tolik lidí? Nebo jde jen o další trend, na který mnozí naskakují prostě jen ze zvyku? Jediný možný způsob, jak to zjistit, je prostě to zkusit.
TIP NA VIDEO: Jóga na doma s lektorkou Markétou Faustovou
A jakožto žena, které před pěti lety diagnostikovali úzkostnou poruchu, jsem se na tuto zkoušku dobrovolně označila za vhodného adepta. Pandemie se na mém psychickém zdraví podepsala stejně znatelně jako na nespočtu dalších lidí po celém světě, a tak rozhodně nebylo od věci se na týden podrobit pětici často proklamovaných a rádoby osvědčených self care rad. A jak to tedy celé dopadlo?
Článek pokračuje na další straně >>>
Pokračování 2 / 7
Jednoduše vypnout mobil
Digitální detox byl před pár lety velkým pojmem a dodnes jej ještě často najdete na nespočtu seznamů z kategorie self care neboli péče o sebe. Jistě, věčné scrollování Instagramem, porovnávání vlastního života s rádoby perfektní prezentací jiných lidí na sociálních sítích i bezmyšlenkovité braní telefonu každých pět minut do ruky je metlou lidstva, která se postupně propisuje do naší psychiky i celkového životního stylu. No a pár dní – třeba víkend – se zdá být ideální příležitostí konečně vše zahodit a žít zase chvíli offline. Nebo ne?
Není to tak jednoduché. Nárazový digitální detox není účinný, pokud po jeho skončení okamžitě po mobilu zase sáhnete. Navíc, pokud se u vás už projevily příznaky závislosti na telefonu – a že ji dnes má kdekdo, aniž si to uvědomuje – spíše než odpočinku se vám dostane stavů nervozity. Klasické abstinenční příznaky.
Kromě digitálního detoxu se ale často setkáte také s radou dávat si pravidelně telefon do letového režimu. Hodí se to podle odborníků, když se chcete soustředit na práci a nechcete se nechat rušit pípajícími zprávami a upozorněními. Jenže co když jedno z těch upozornění je klíčové? Co když se v něm bude nacházet zpráva od nadřízeného, že onen úkol, na kterém zrovna děláte, se nakonec přesouvá na jindy?
Verdikt?
Odpočinout si od sociálních sítí je potřeba. Ovšem toto z mého pohledu lehce násilné vypínání upozornění mi na klidu rozhodně nepřidalo. Možná už tedy patřím do skupiny oněch závislých osob, mnohem raději si ale utřídím čas podle sebe a jednoduše ovládnu svou vůli a na mobil se chvíli nepodívám. Abych ale musela mít obavy, zda se náhodou něco neděje, když jsem právě na digitálním detoxu? Děkuji, to není nic pro mne.
Pokračování 3 / 7
Pít dostatek vody
Upřímně říkám, že se vždy musím smát, když influenceři na sociálních sítích dávají rady ve stylu: „Buďte dostatečně hydratovaná, každé ráno používejte krém na obličej a bude vám líp.“ To mi má skutečně zlepšit život a psychický stav? Ale no tak!
Vůbec nechci rozporovat, že kvalitní péče o pleť a dostatečný pitný režim jsou pro člověka důležité. Vždy mám ale v takovou chvíli chuť napsat do komentářů dané specialistce (nebo specialistovi), proč se tedy stále cítím pod psa, přestože pitný režim jsem nikdy nepodceňovala a krém si dávám na obličej už od svých 15 let, protože mám tak suchou pleť, že bych stejně bez něj nemohla ráno odejít z domu. Rada, že self care začíná u pití dostatku vody, je podle mě jedna z nejfádnějších.
Verdikt?
Ano, dostatečně pít a dávat svému tělu dostatek hydratace je skvělé, ale tohle není záležitost, která by mi jakkoliv zlepšila den, náladu nebo dokonce i rozpoložení. Kdyby skutečně voda léčila špatnou náladu, myslím si, že by značná část populace byla stále vysmátá, což rozhodně není.
Pokračování 4 / 7
Meditovat a dělat dechová cvičení
Zklidnit mysl a vyčistit si hlavu. Meditace patří mezi vůbec nejčastější příklady péče o sebe a své mentální zdraví. Až občas vyvstává otázka, zda její účinky nejsou přeceňované a z pojmu se nestala jen další omílaná fráze, trendující na Instagramu a podobných platformách.
Musím se přiznat, že o meditaci jsem se pokoušela za svůj život už několikrát. Jako asi spousta lidí jsem si vždy představovala mnichy kdesi v chrámu v jihovýchodní Asii, jak se několik hodin bez jediného pohybu nechávají unést do říše myšlenek a jiných vesmírů. To přeci nedokážu, říkala jsem si několikrát. A teď už vím, že to ani zpočátku není možné. A že je potřeba si nejprve dávat reálné cíle.
Velmi mi v mé meditační cestě pomohla dechová cvičení, která mohou být skvělým úvodem do navození pocitu uvolněnosti a celkového zklidnění. A stejně tak bylo osvobozující si uvědomit, že u toho nemusím sedět v pozici lotosového květu. K meditaci je totiž dobré si najít vlastní cestu – můžete se s ní probouzet, můžete u ní také usínat. Meditace stejně tak může být prostě jen stav, kdy po ranním otevření očí je ještě na 5 minut zavřete, začnete postupně vnímat svůj pravidelný dech a nastartujete svůj den pozitivními myšlenkami. Pokuste se nestresovat deadliny a úkoly, které na vás čekají. A místo toho si zkuste svůj den v hlavě racionálně poskládat a stanovit si třeba tři věci, na které se budete těšit. A pak to odškrtávání to do listu půjde přeci jen lépe.
Verdikt?
Meditace je skvělá věc. Přiznávám se ale, že i po nějaké době tréninku mám občas problém se koncentrovat. I tak mi ale společně s dechovým cvičením několikrát pomohla lépe usnout a alespoň kapku zmírnit úzkostné ataky. A to se rozhodně počítá! Těším se proto na další fáze a celkové hlubší chápání celé filozofie i technik.
Pokračování 5 / 7
Pravidelně cvičit
„Když se cítíš zle, tak proč se nejdeš projít nebo proběhnout?“ Už jste taky někdy tuto větu, která měla být dobře myšlenou radou na zlepšení vaší nálady, slyšela? Nejste sama. Ovšem v životě přichází situace a stavy, kdy vám jednoduše vaše tělo ani mysl nedovolí se hýbat. Poslouchat své potřeby je v tomto směru vůbec nejdůležitější bez ohledu na osvědčené rady a tipy.
Pokud cítíte, že vám pořádné kardio ze sebe pomůže dostat nahromaděné emoce, směle do toho. Jestli vám ale tělo i hlava napovídají, že ze všeho nejvíc potřebujete spát a nic nedělat, proč se nutit do sportu? V takovém případě to klidně může zavánět i úrazem.
Verdikt?
Do pohybu se nutím už několik let. Byly chvíle, kdy mi pravidelné chození do posilovny zvedlo sebevědomí, zpevnilo tělo a odehnalo alespoň na dobu určitou úzkosti pryč. Stejně tak ale byly momenty, kdy mi dokopávání se k pohybu – navíc pod tlakem okolí, že se jedná o tu jednu jedinou cestu, která mi pomůže se cítit lépe – jenom uškodilo. Rozhodně jsem péči o sebe v té době viděla zcela jinde. Poslední testující týden jsem se ale pustila do pravidelné ranní rozcvičky. Trocha strečinku a kapka kardia a posilování k tomu. Nic, po čem bych umírala, zároveň ale něco, co mě nabíjí energií. Takže ano, sport a pohyb je dobrá self care rada. Ale jen pod podmínkou, že vám vaše tělo i mysl dají signál, že je to něco, co skutečně teď potřebují.
Pokračování 6 / 7
Psát si deník aneb Journaling
Připravit si malý černý notýsek a každý den si zapisovat své pocity, myšlenky a plány. Journaling je zejména v poslední dekádě hitem, který lidem pomáhá urovnat si vše v hlavě a zároveň ze sebe dostat spoustu špatného. Jeho výhodou je, že může mít téměř nekonečno podob – od večerního sepsání souhrnu dne až po tvoření plánů nebo všemožné to do listy (a nemusí se jednat jen o nepříjemné úkoly).
Kouzlo tkví především v tom, že vaše myšlenky dostávají na papíře – ano, je skutečně ideální si vše zapisovat ručně, nikoliv na notebooku – úplně jiný ráz. Jsou zřetelnější, konkrétnější a mnohdy jejich podoba dokáže sama od sebe změnit váš názor na danou situaci či věc.
Verdikt?
Můj vztah k journalingu byl popravdě pozitivní odjakživa. A možná k tomu výrazně přispívá i povaha mé práce. Ovšem místo sáhodlouhých shrnutí svých dnů a rozepisování pocitů jsem se pustila právě do tvoření seznamů. A to čehokoliv. V životě se asi jako spousta lidí potřebuji především na něco těšit, případně mít něco z minulosti, za čím je možné se ohlédnout a radovat se z toho i zpětně. V mých zápisnících proto najdete třeba seznam destinací, kam se potřebuji v životě podívat, seznam míst, kam jsem se již podívala, seznam kapel, které potřebuji naživo vidět, nebo seznam restaurací, jejichž návštěvu potřebuji po všech lockdownech dohnat. A víte, co je na celém tomto procesu vůbec nejpříjemnější? Když si jednotlivé položky můžete postupně odškrtnout. To je pocit, který se alespoň v mém případě dá svou blahodárností na duši srovnat s dlouhou koupelí či relaxační masáží.
Pokračování 7 / 7
Závěrem
Čekala jsem skutečně, že by mi mohla voda zlepšit psychiku? Ne. Myslela jsem si skutečně, že když vypnu telefon, bude mi lépe? Také ne. Problém u výše zmíněných rad totiž často tkví v tom, že je od sebe oddělujeme. A navíc jsou tak v médiích často i prezentované. Faktem ale zůstává, že pro jejich skutečný účinek je potřeba je vzájemně propojit. Pokud budu denně místo Coca-Coly pít vodu a budu pravidelně cvičit, je jasné, že nejspíš časem pocítím zlepšení nejen na své tělesné schránce, ale i na duši. A tak dále.
Klíčem ke skutečné sebepéči totiž není si občas zajít na masáž nebo se jednou pokusit o něco, co se možná bude trochu blížit meditaci. Jde o celkové nastavení životního stylu a rutiny, kterou postupně začneme brát jako běžnou součást našeho života a nikoliv jako odcizenou radu, od které po chvíli raději zase dáme ruce pryč. K takovému nastavení ale vede daleká cesta. Vydat se na ni ovšem skutečně může stát za to.
