.

. Zdroj: Archiv Mojí psychologie

Moderátorka Daniela Písařovicová: Už vím, že nemůžu být dokonalá

Daniela Písařovicová patří k nejvýraznějším tvářím současné televize. Lidé ji znají jako moderátorku hlavní zpravodajské relace v ČT, vloni ji mohli vídat i jako tanečnici ve StarDance. V posledních týdnech ji televizní diváci nepochybně vnímají o to intenzivněji, že spolu se svými kolegy informuje o koronavirové pandemii takřka nonstop.

Jak se na vaší práci odráží ta současná situace, kdy naše země začala během pár dní fungovat v podstatě úplně jinak?

Teď mám třeba nařízenou čtrnáctidenní pracovní karanténu, zatímco další moji kolegové pracují. Po dvou týdnech se vyměníme. Jsme takhle rozdělení na skupiny proto, abychom se v televizi potkávali v co možná nejmenším počtu. A tím pádem, pokud by u některého z mých kolegů byla zjištěna nákaza, pořád by tu byl dostatečný počet těch, kteří ho můžou zastoupit. Jednoduše, není možné, aby kvůli koronaviru nastala situace, kdy by do práce najednou nemohl chodit vůbec nikdo. Role veřejnoprávní televize je teď ještě důležitější než kdy jindy. Téměř nepřetržitě informuje, přenáší tiskové konference, zprostředkovává důležité rozhovory.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie

Mluví se o tom, že média občas problém koronaviru zveličují. Informují tak, že lidi ještě více stresují, předkládají obraz světa, v němž už nic kromě pandemie neexistuje… Můžete jako moderátorka ovlivnit, jak budete diváky informovat?

O výběru témat do toho kterého pořadu rozhodují editoři. Já ovlivňuju otázky, na které se ptám jednotlivých hostů. Každopádně koronavirus je teď momentálně nejdůležitější téma – na celém světě, nemůžeme se začít tvářit, že neexistuje. Ale rozhodně to pro nás není důvod, abychom diváky záměrně strašili a šokovali. U každého rozhovoru se opravdu velmi pečlivě zamýšlím nad tím, jak kterou otázku položím, abych nepodporovala děs, paniku a aby lidi po skončení pořadu neměli pocit, že nastala totální apokalypsa, že končí svět a že by bylo asi nejlepší to rovnou zabalit. To opravdu v žádném případě nechci.

Jak vám tahle situace, tedy nouzový stav, karanténa a všechna ta opatření zasahují do osobního života?

Dočetla jsem se, že v podobných situacích je důležité, aby člověk dodržoval nějaký denní rytmus, měl řád. Naplánoval si úkoly a činnosti, i když nechodí do práce, aby to zkrátka nevypadalo tak, že se ráno převalí z postele na gauč a večer zase zpátky do postele. Já se během karantény snažím cvičit, chodím běhat, hodně čtu, každý den se se synovcem učím – na dálku – hodinu angličtinu. Do toho doma celkem často uklízím, peru, žehlím. Vstávám – na moje poměry – celkem brzy, protože nechci, abych celkově zlenivěla. A samozřejmě sleduju televizi, v podstatě celý den mám puštěnou čtyřiadvacítku, abych byla v obraze, až zase nastoupím do práce.

Video placeholde

Celý rozhovor a další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší online trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie