Radujte se ze života i jídla! Masopust začíná na Tři krále, vrcholí třídenním rejem masek, jehož součástí je průvod, oslavy a hodování, a končí Popeleční středou, po níž následuje čtyřicetidenní půst trvající až do Velikonoc. Jaké tradice a pokrmy k masopustu patří?
Všeho dosyta
Když už masopust, lidově též fašank nebo šibřinky, tak s plnou parádou! Smažte koblihy a boží milosti, pečte maso a slaninu, vařte hory knedlíků, nakládejte si na talíř jelita s jitrnicemi a tlačenkou, ochutnávejte uzené, nandávejte si bohatě z hrnce zabijačkového guláše, odšpuntujte voňavou domácí slivovici. Do jedné nohy na trávení a do druhé proti mrazu, to když nám přeje příroda.
TIP NA VIDEO: Usmažte si dokonalé masopustní koblihy
Masopustní tradice mají v Čechách a na Moravě kořeny ve 13. století a jejich původ leží v předkřesťanských oslavách konce zimy a snad i ve starořímských bakchanáliích. Masopust je nejen třídenní svátek masek, ale také dlouhé období, které začíná na Tři krále, tedy 6. ledna, a trvá do Popeleční středy – která v roce 2024 připadá na 14. února. V tento poměrně dlouhý čas nebývalo v hospodářství příliš co dělat a i církev, s výjimkou doby baroka, přivírala oči nad leckterými prohřešky.
Lidé si užívali a bavili se. Je to logické. V únorové sibérii prostě potřebovali nabrat síly a upustit páru, aby pak zvládli čtyřicetidenní půst do Velikonoc a aby se v týdnech rozjímání plně soustředili jen na duchovní rozměr života.
Svátek jídla a masek
Nejbujnější dny masopustu jsou ty poslední: začíná to už Tučným čtvrtkem a vrcholí masopustní nedělí. Tradičně jim předcházejí zabijačky, takže v kuchyni má být dostatek masa a hromada čerstvého vyškvařeného sádla. Někdo se při masopustních oslavách ochotně postaví k troubě a těší se, že počastuje rozjařený průvod, jiný se raději namaškaří a dům od domu si dá něco dobrého.
Masopustní masky jsou symbolické. Některé ukazují na naše lidské neřesti, jako je obžerství a opilectví, jiné mají přivolat dobrou úrodu, plodnost, sílu zvířat nebo lidem propůjčit magické schopnosti. Nesmí chybět ani medvěd jako nejvýraznější symbol zdatnosti, plodnosti a úrody. Všechno, co lidé nyní dělají a jedí, má ve skutečnosti jediný cíl: naklonit si síly přírody a načerpat energii.
Sladká tradice
Nejtypičtějším masopustním jídlem jsou kromě masa také koblihy. Smažené na másle a plněné povidly, mákem, marmeládou. Po druhé světové válce ztratilo toto obřadní pečivo svou výjimečnost: protože se snadno přepravovalo a chvilku vydrželo čerstvé, dostalo se do pekařské velkovýroby. Ovšem marná sláva, kdo ochutnal lehounké čerstvé domácí koblihy, dobře ví, že nad ně není. V jižních Čechách se tradičně připravovaly také smažené šišky, což nebylo nic jiného než do copánků spletené pocukrované těsto na koblihy, a zdobené chodské koláče. Ti, kteří ctí tradice Podkrkonoší, smaží z těsta zvláčněného vínem kolečka s nakrojenými okraji zvaná masopustní kotouče.
Boží milosti jsou původním pečivem moravským a slezským. Na Slovácku a Valašsku nesou známý název, říká se jim ale také kraple a kraplíky, ve Slezsku případně kleple a kleplíky. Vždy se ale smaží na másle nebo na sádle a horké se obalují v cukru smíchaném s vanilkou. Jíst se mají pěkně začerstva, nesvědčí jim přenášení a už vůbec ne skladování.
Nikoli Vánoce, ale masopust byl hlavním časem, kdy z řady stavení v oblasti mezi Uherským Hradištěm a Uherským Brodem do daleka voněly trdelníky. Tak, jak to dnes běžně vídáme ve stáncích, pruhy kynutého těsta se navíjely na dřevěný kónický válec a za neustálého otáčení pekly nad rozžhaveným ohništěm. Trdelníky nicméně patřily do repertoáru slavnostního pečení pro nejrůznější příležitosti i v jiných oblastech – například na jihu Čech jimi vítali do rodiny ženicha, což v pohodě můžeme i dnes.
