.

. Zdroj: Anna Kovačič (archiv Mojí psychologie)

Jste občas nemocná? Ne vždy vám chce osud něco naznačit. Jak se zbavit výčitek a manipulace!

Moderní guruové nejrůznějších psycho a ezo trendů často tvrdí, že za všechno negativní, co se nám děje, si můžeme sami. Protože moc pracujeme. Protože se moc stresujeme. Protože děláme moc toho a málo tamtoho. Je načase říci: Není to pravda! 

Tahle zima mi dala zabrat. Fakt, že nemrzlo, nechal bacilům volné pole působnosti a má dcera byla takřka tři měsíce nemocná. Samo o sobě to bylo náročné. Horečky čtyřicítky, probdělé noci, náročné dny s rozmrzelým dítětem. Strach o ni. Do toho práce, vysvětlování, že tahle schůzka nevyjde… Už v lednu jsem toho měla dost, a to jsem nevěděla, že mě čeká stejný i únor.

A do toho se přidal ještě jeden jev. Vynořili se „mudrci“. A najednou to bylo: „Hele, znáš to, děti ti zrcadlí – asi by ses nad něčím měla zamyslet, když máš dceru zase nemocnou!“ Nebo: „Jo, kašel. No, víš, co se říká – možná se máš na něco vykašlat.“ A jedné z mých kamarádek, která si na svahu zlomila ruku, kdosi pogratuloval: „Já ti říkala, že máš odpočívat, ale to ty ne. Teď ti to tělo řeklo samo!“ Ve chvílích, kdy bojujete s náročnou situací, se stalo populární – a já nevím kdy, neboť jsem to doteď nepostřehla – přijít a začít kázat o tom, že to, co se děje vám nebo rodině, je vlastně vaše vina.

Strach, vztek a jiné emoce

Jsem alternativec tělem i duší. Věřím v psychosomatiku, mám ráda homeopatika, věřím v energii mezi lidmi, z jednoho pohledu poznám, s kým mám tu čest. Věřím, že jsou věci, které nikdy nepochopím a které musím jen přijmout. Ale čemu docela určitě nevěřím, je fakt, že si za vše můžu sama. Copak už neexistuje imunita, bacily – jen nějaké poselství vesmíru, jež mou dceru poslalo opakovaně do peřin?

Přesně o tom mimochodem nedávno mluvil v jednom rozhovoru i MUDr. Jan Hnízdil – lidé se začali psychosomatikou ohánět i tam, kde to nemá co dělat. A copak neexistují nehody, při nichž si zlomíte ruku?

Přesto jsem to cítila – strach, jestli za to fakt nemůžu? A pak přišel vztek na to, že si někdo vůbec dovoluje manipulovat mnou, protože ničím jiným než ubližující manipulací podobná mudrování nejsou. Nakonec na mne jistý známý použil tolik oblíbené čtyři dohody. Ohradila jsem se proti teorii „můžeš za nemocnou dceru“. A slyšela jsem: „Neber si to, co říkám, tak osobně.“ Tak zní jedna ze čtyř dohod. Co na tom, že tím popřel dohodu jinou, a sice že člověk nemá ubližovat slovem. A já udělala podle poslední, čtvrté dohody to nejlepší, co jsem mohla: přestala jsem ho poslouchat a začala jsem přemýšlet o tom, proč se to děje a jak se vůči tomu může člověk bránit…

Přiznej svou chybu!

Inkvizice v minulosti nutila lidi na mučidlech přiznat, že jsou čarodějníci a že mohou za každé neštěstí. Současná doba dělá v podstatě totéž. Přišly new age filozofie, jež najednou určitá skupina lidí těm ostatním začala vnucovat, aniž by oni měli o nové teorie zájem,“ vysvětluje systemická psycholožka MUDr. Kateřina Cajthamlová s tím, že vás takoví moderní kazatelé nutí hledat na sobě chyby. Dělají to přátelé, známí. Ale i lidé z pomáhajících profesí. Co je dneska koučů a mentorů!

Znám spoustu skvělých. Potkala jsem ale už i řadu těch, kteří s pozvednutým obočím kladli otázku: „A vy jako opravdu nevíte, proč se vám to stalo? Vždyť je to jasné!“ Každé takové pošťouchnutí jako by říkalo: „Ty hříšná duše, ty to zase děláš blbě.“ Chápu, že někdy ano. Když opakuju stejnou chybu ve vztazích, je čas na podobnou otázku. Jsou věci, které ovlivňuji. Ale jsou věci, u nichž nemám šanci, a neměla bych mít pocit, že se jen málo snažím.

„Vtipným paradoxem na tom je, že každý, kdo do vás takhle šťouchne a káže o tom, že evidentně hřešíte, hřeší sám. Dává nevyžádané rady a hovoří z pozice nadřazeného všeználka. Říká-li vám, že vaše špatné myšlenky nebo činy mohou za chřipku vašeho dítěte, pak se svými jedovatými proslovy možná stará o další, tentokrát vaši chřipku. Podle vlastní filozofie by toto vůbec dělat neměli,“ říká lékařka pobaveně.

Typologie stavu mysli

Sklony ke kázání a manipulaci podobného kalibru naštěstí nemají všichni. Jen určití lidé. A poznáte je snadno, když si přečtete víc o následujících třech kategoriích lidské mysli, jak mi je popsala MUDr. Cajthamlová a jak o nich hovoří systemik Ivan Úlehla: První z nich je „tupé prázdno“. Stav mysli, kdy je člověk úplně paf. Neví, proč je tam, kde je, vůbec nerozumí okolnostem, má pocit, že co se děje, mu nic neříká. Bývá to například u zkoušek, když si dotyčný neví rady. Je zmatený, ale neškodný. V šoku, ale nikoho neohrožuje. Snaží se leda tak uklidnit a někam se posunout, sbírá informace a hledá řešení.

Druhou kategorií je „osvícené jasno“. Opak tupého prázdna. Člověk přesvědčený o svém osvíceném jasnu vás „bičem žene do ráje“. Je přesvědčený, že ví, co je pro vás nejlepší, říká, že to, co dělá, dělá pro vaše dobro. Ale na vás nezáleží. Záleží jen na tom, abyste se pro něj stali důkazem jeho pravdy. Takovým lidem chybí pokora, zájem o člověka, kterému „pomáhají“. Když se je pokusíte zastavit, nepřestanou, ale ve svém naléhání i předávání pocitu viny ještě přidají. Sami vám domlouvají, jenže když se s nimi pokusíte domluvit vy – neslyší.

A konečně třetí kategorie, „stav užitečné spolupráce“. Zlatý střed mezi oběma předchozími extrémy. Člověk nastavený na užitečnou spolupráci nenaléhá. Nevnucuje bez ptaní své názory. Když se jej někdo ptá, chce vědět, proč má odpovědět právě on, a pak odpovídá zásadně v rámci dotazu, který dostal, což je jediné správné chování.

Když si to teď zrekapitulujete, kolik „osvíceně jasných“ kolem sebe najednou máte? A, ehm, kolikrát jste se jimi stali i vy sami? I to je vlastně třeba si říct, že? Nikdo nejsme svatý, radu bez vyžádání dáme čas od času všichni. Proti tomu nic. Proti systematickému tlaku směrujícímu vás do pocitů viny ovšem něco mám. Vlastně něco docela konkrétního. Existuje totiž věc, která se nazývá Úmluva o biomedicíně. „Je to oficiální dokument, který stojí dokonce i nad zákonem. Deklaruje práva pacientů a dává nám právo říct: ‚Neříkej mi vůbec nic.‘ Je to vaše právo, které můžete použít dokonce i před autoritami, jako jsou lékaři, mentorové, trenéři,“ vysvětluje lékařka s tím, že takové situace s manipulativním kázáním můžete nakonec uchopit za konec, který vám pomůže.

Moje pevné hranice

Když vám totiž jednoho dne dojde trpělivost s mudrci a kazateli, můžete jim říct ne. Když to neslyší, máte právo je přestat vídat a vnímat (pakliže s nimi nežijete pod jednou střechou). Máte tak v součtu příležitost nastavit si mnohem pevnější hranice. Taky jsem to udělala. Svým mudrcům jsem řekla, co si myslím. O nesmyslnosti tvrzení, o manipulaci, nevyžádaných radách. A nejenže to byla úleva pro daný okamžik. Je to úleva pro velkou spoustu následných okamžiků, které by přišly, kdybych to neutnula. Kdybych nechala dané kázání znít bez reakce, pak pokaždé, když bych si na nedostatečnou sebeobranu vzpomněla, bych to prožila znovu, navíc s výčitkami svědomí vůči sobě. Ne z toho, že jsem způsobila nemoc dcery, ale že jsem si nechala o něčem takovém vůbec vykládat.

„Přesně tak je dobré pokusy o manipulaci tohoto typu brát. Jako trénink odolnosti, nastavení hranic. Je to něco, co vás stresuje, a máte jen dvě možnosti, jak s tím naložit. Vyhýbat se tomu? To jen zvyšuje napětí a alergizuje vás na danou situaci. Postavit se tomu, trénovat sám sebe v přijatelném rozsahu pak vede k pevnějším hranicím,“ popisuje lékařka s tím, že není třeba se sebemrskačsky vrhat do nadbytku konfrontací. Při otužování také rovnou neskočíte do ledové řeky, ale dáte si studenou sprchu.

I tady můžete postupovat krok za krokem. A hájit si svůj názor, dobrý pocit i obyčejná fakta a přírodní zákony nebo zákonitosti. Jde o to, nebýt zbytečně zraňovaný, vědět, že co říkají jiní, nemusí být pravda. Stejně jako není vždy rozhodující váš vliv na konkrétní situaci. Tedy – nemůžete za všechno!

Všechno má svůj důvod

Jedna z nejčastějších vět, které můžete v podobných situacích slyšet, zní: „Ale všechno má svůj důvod!“ A já to nepopírám, jen popírám, že důvod je vždycky „mezi nebem a zemí nebo ve mně“. Důvodem rýmy je prochladnutí, důvodem zlomeniny je nehoda, důvodem pádu bitcoinu je situace na bitcoinovém trhu… nikoli fakt, že jsem se měla po špatné investici ocitnout na dlažbě a uvědomit si základní lidské hodnoty nebo co. Jsem navíc přesvědčená, že tohle je z velké části jen módní, naučená věc. Jen tak, protože dotyčný kazatel chce nebo potřebuje vypadat moudře. Přitom spíš než moudré je to nesmírně vulgární. Zvláště třeba na sociálních sítích a podle mých nedávných zkušeností hlavně v cílové skupině matek. Možná by bylo lépe přestat se mezi sebou neustále porovnávat a kritizovat.

Zajímavý je také fenomén „pro vaše dobro“. Ti, kteří poukážou na vaši vinu či nedostatečné hloubání v psychosomatice, nezapomenou mnohdy dodat, že to dělají pro vaše dobro. Jsou tak altruističtí? Spíše se potřebují odklonit od vlastních problémů, nejistoty, strachů. A dost možná se někteří také jen baví tím, jak jsou lidé, kteří jim naslouchají, ovladatelní. „Pokud vám někdo tvrdí, že dělá něco pro vaše dobro, je čas se vzdálit. Protože to dělá bez vašeho souhlasu, způsobem, který vás zraňuje. Jediné dobro, o něž jde, je to jeho. I když možná nepoznáte o jaké,“ vysvětluje MUDr. Cajthamlová. NA NEVYŽÁDANÉ RADY MÁTE PLNÉ PRÁVO ŘÍCT NE.

Článek vyšel v dubnovém čísle Mojí psychologie. V aktuálním vydání vás čeká rozhovor s Annou Polívkovou a celé číslo je věnováno ekologii a udržitelnosti. Objednat si ho můžete i online. Jak?

Pošlete SMS na číslo 902 11 ve tvaru:

PSYCHOLOGIE1805W mezera JMÉNO mezera PŘÍJMENÍ mezera ADRESA mezera MĚSTO mezera PSČ

Příklad: PSYCHOLOGIE1805W Jan Novak Prubezna 233 Olomouc 77900

Cena každé přijaté SMS je 69 Kč vč. DPH (zahrnuje poštovné i balné). Provozuje CN INVEST, a. s., infolinka 296 363 199 ve všední dny 8–16 hod., mobil@cninvest.cz, www.platmobilem.cz.

.
. | Zdroj: Anna Kovačič (archiv Mojí psychologie)