Nechápu, kde bere Iva Pazderková tolik energie a času stíhat všechnu tu práci. Sice se blíží divadelní prázdniny, ale ona bude mít léto pracovní, je samá zkouška, vystoupení, ale i přes to všechno si vždycky najde čas na charitativní projekty, jako je třeba Avon pochod, který si v sobotu 10. června nenechá ujít.
Jak jste na tom s prevencí vy?
Myslím na ni. Ale je pro mě občas složité udělat si čas, i když vím, že je to trapná výmluva. Přitom v naší rodině jsme měli diagnózu rakoviny vaječníků, což znamená, že tím spíš musím chodit pravidelně na vyšetření prsou a samozřejmě na gynekologii od nižšího věku, než se doporučuje. No a letos jsem prohlídku odkládala tak dlouho, až jsem si našla v prsu bulku a to mě donutilo jít na vyšetření ihned.
O co šlo? Snad ne něco vážného.
Naštěstí to byl jen mechanický problém, měla jsem poškozené vazy a tkáň. Bohudíky. Ale nutnost prevence mám v hlavě pořád. Občas to odsouvám, ale nakonec se přeci jen seberu a jdu tam. I když je ta prevence trochu časově exponovaná, je důležitá.
Lepší než nic, to je pravda. Máte pocit, že se povědomí zlepšuje? Že ženy ví, jak se třeba samovyšetřit?
Řekla bych, že ano. Určitě se zlepšuje informovanost o rakovině a o tom, že je potřeba prevenci nepodceňovat. To je podle mě nejdůležitější věc, uvědomit si, že včasná diagnóza vám s pravděpodobností zachrání život. A když ženy neví, jak se vyšetřit, stačí pak dva kliky na internetu a najdete i přesný návod. Ten je třeba i na zdravaprsa.cz.
Nutíte do samovyšetření i svého partnera?
No, musím říct, že to jsem s žádným partnerem ještě nepraktikovala. I když vlastně nevím ani proč. Ale je fakt, že i tato stránka věci je důležitá, rakovina, potažmo rakovina prsu, se samozřejmě netýká pouze nás, žen. A je fajn, že Avon pochod podporuje různé organizace, třeba Bellis&Young Cancer z Aliance žen s rakovinou prsu, takže muži se také dozví, že tato nemoc může hrozit i jim. I oni se musí starat o své tělo.
Ano, navíc v jejich případě je stejně důležité samovyšetření varlat. Kladete mu alespoň na srdce, aby to dělal?
Je pravda, že chci, aby se o sebe staral. Ale s ním je to složité stejně jako se mnou. I když u mužů je to občas ještě trochu horší. Vždyť to jsou rytířové. A kdo to kdy viděl, nemocného rytíře! Je ale důležité si uvědomit, že i když jste zdraví, je potřeba dělat vše pro to, abyste zdravý také zůstali.
Vaše uvědomění ohledně prevence přišlo až s věkem?
Určitě. Ale také už před lety s tím, že jsem se začala zajímat o charitativní projekty. O to, jak sama mohu druhým pomáhat. A díky tomu, že jsem začala pomáhat, jsem pomohla i sama sobě. Uvědomila jsem si, jaké štěstí a dar má člověk, když je zdravý. Což je, mimochodem, skvělý argument pro ty, kteří se rozhodují. Jakmile se začnete věnovat druhým, tak v prvé řadě pomůžete sobě.
Co vás na Avon pochodu nejvíce baví?
Ta soudržnost, nadšení pro stejnou dobrou věc. Je to nesmírně osvěžující v dnešní době, kdy mám pocit, že i slova jako "láska k bližnímu" a "dobro" jsou sprostá, společností vnímána jako něco extrémního, nepatřičného. A i přesto se sejdou desítky tisíc lidí, kteří mají touhu pomáhat. To mě baví nejvíc. Avon pochod je zkrátka důkazem toho, že je svět ještě v pořádku. V neposlední řadě je to o sdílení emocí. Denně sdílíme emoce virtuálně, ale myslím, že ty si úplně neodžijeme. Na Avon pochodu přitom zavzpomínáte na své blízké, třeba i na ty, kteří už odešli, věnujete myšlenky nemocným, společně si popláčete. A to je zdravé.
Kolik se vám už podařilo přemluvit kamarádek, aby šly s vámi?
Nula. To je hrozně zvláštní, ale já jsem nikoho nemusela přemlouvat. Vlastně jsem to ani nestihla. Od té doby, co jsem se stala ambasadorkou, se ke mně vždy někdo přidá. Těší mě, že je to stále víc a víc lidí.
Na co se těšíte nejvíc?
Baví mě celá akce, ale nejraději mám začátek a konec pochodu. Na Staroměstském náměstí, než to vypukne, je neuvěřitelná atmosféra očekávání. Podobná, jako když malé dítě čeká na Ježíška. A když se pak začnou ozývat bubny, celý dav se vydá na cestu, to je něco neuvěřitelného! Nepopsatelná energie. A to samé na konci. Pocit, že jsme si vypochodovali myšlenku potřeby pomoc, potřebu se o sebe starat. Potom přijde okamžik uvolnění a zábavy.
Když s vámi mluvím, jste nastydlá a před sebou máte ještě spousty práce, tedy málo času se dát pořádně do kupy. Řekněte – máte nějaký elixír života?
Ono je to na konci divadelní sezóny vždycky těžké. Je to doba, kdy se po divadlech potulují vyčerpané zombie a já jsem jednou z nich. A mým elixírem byla včera kalciová injekce.
Co vás ale běžně nakopne tou pozitivní náladou?
Jsou to moje dvě kočkdy Šklíba a Bleška. Poznají, když jsem v koncích a potřebuji pomazlit. Největší vzpruhou ale jsou láska a přátelství, samozřejmě včetně rodiny. Musíme si uvědomit, že, vyjma zdraví, to je to nejcennější, co máme. Nikdy nevzdávejte víru v to, že najdete lásku. Skvělého partnera, který vás bude milovat a se kterým si vzájemně budete oporou.
