Díky, já nepiju! Abstinence jako životní styl

9. března 2017
  • Díky, já nepiju! Abstinence jako životní styl

    Kdybyste ještě před pár lety prohlásili, že nepijete alkohol, všechny by napadlo, že jste leda tak vyléčený alkoholik. Nebo těhotná, patříte-li k něžnějšímu pohlaví. Teď se to ale mění. Být abstinent není diagnóza, ale nový životní styl, v němž s alkoholem prostě vůbec nepočítáte. 

    Pamatujete na osmdesátky? Nebo ještě spíš devadesátky? Pili jsme hodně a pili jsme ledasco. Beton, houbu, hopsinku. Fajnšmekři točili gintonic a sex on the beach a každá párty jela ve stylu „kdo nepije s námi, pije proti nám“.

    Na Rolling Stones nebo Nirvanu bychom vydrželi házet v rytmu dlouhými háry i do dalšího večera, kdyby nám nad ránem nevyschly zdroje. Alkohol byl spojený s rebelií, protože koho by za to rodiče pochválili, že?! Alkohol nás řadil k určité společenské skupině: pít s někým znamenalo s ním patřit do party. Pojil se i s uvolněním, zábavou.

    Páteční propitý večer, sobotní mejdany dělily týden na všední a víkendovou část, během níž jsme se pak mátožně váleli v posteli, dlabali česnečku, navrch si zobli Paralen a zapíjeli to turkem, abychom se zbavili kocoviny, a vzpomínali jsme, jakými bujarými historkami budeme v pondělí zase dělat dojem.

    Život se nám se vším tím pitím zdál jako jedna velká jízda. A když náhodou nebylo všechno růžové, byly tu nové mejdany a spousta drinků…

    Přestože jsme postupně tyhle radosti vyměnili za střízlivější skleničku červeného nebo kvalitní bourbon, pořád to s přítomností alkoholu v našem (všedním) dni bylo tak nějak v pořádku. Ale pozor, už není. Je tu nový trend, který říká: „kdo stejně jako my nepije, dělá jedině dobře“. Alkohol je totiž z módy.

  • Generace, která přemýšlí o následcích

    Podle všeho za stále populárnější abstinencí stojí především generace tzv. mileniálů (lidí narozených od roku 1977 do roku 1995), kteří o sobě a svých tělech začali přemýšlet úplně jinak, než to dělávali jejich rodiče. A nejen o svém těle. Jsou generací, které záleží na tom, jak žije, kde žije, jakou zanechává uhlíkovou stopu.

    Mileniálové nesnášejí palmový olej, věnují se charitě, třídí odpad, zajímají se o složení potravin, bílý cukr viděli naposledy v mateřské školce, pokud vůbec, baví je stále více superpotraviny, zdravá strava jako taková, osobní rozvoj, je jim vlastní umění být na volné noze, touha cítit se svobodný, volný, mít čistou hlavu. A teď si to dejte dohromady s alkoholem. Ani omylem!

    Také k nim patřím. Narozená v roce 1980, jsem hrdý mileniál. A i když mě to označování spíše vždycky pobaví, chtíc nechtíc se v tom, co se o nich píše, vidím den ode dne víc. Odpadky třídím takřka bezvýhradně, jsem upřímně zoufalá z nedostupnosti kontejnerů na použitý kuchyňský olej, nad etiketami v obchodě trávím stále víc času, dceru vedu k souladu s přírodou, do její lesní školky bych nejraději chodila já sama.

    A když mi někdo s urputným úsměvem na tváři vykládá, že něco MUSÍME zapít, říkám: Díky, já vlastně ani tak moc nepiju.

    „Tak moc“ znamená, že skleničku červeného si u správné příležitosti přece jen dám! Ale stále více lidí prostě nepije vůbec. A zdá se, že ze spousty důvodů.

  • Novodobí hrdinové

    Ti, kteří alkohol vyškrtli ze svého života nebo jej do něj ani nevpustili, mají především spoustu informací o tom, co potřebuje jejich tělo a co mu naopak škodí. A co víc, nejenže informace registrují, oni se jimi i řídí. V tom jsou oproti předchozí generaci výrazně jiní.

    Uvědomují si, kolik špatného je kolem nás, kolik toho potenciálně mohou dostat do svého těla, a nedovolují to ani v rámci například rebelie proti rodičům, s nimiž mimochodem generace příliš nerebeluje. Když o něčem zjistí, že je to jed, zdraví škodlivé nebo jen neprospěšné, vyřadí to, protože pro ně není logické se systematicky ničit.

    „Trendy se v tomto směru skutečně změnily, doba jedová nám nabízí tolik zatěžujících látek do těla, že si ho ještě prolévat alkoholem prostě není sexy,“ říká k tomu psycholožka Lucie Kolaříková s tím, že se úplně mění obraz novodobých hrdinů a hrdinek.

    „Novodobí hrdinové totiž pijí čerstvé šťávy, zelený ječmen, čerstvý kokos a dbají na své zdraví. A jsou mimochodem opravdu objektivně zdravější a víc sexy a jsou to často chlapi jak hory a ženy jako lusk. Prostě dnes víme víc, ale zároveň si dnes také musíme dávat větší pozor, čím tělo zatížíme. A je běžně známé, že alkohol zatěžuje. Oproti minulosti se dnes nahlas vyslovuje, že patří k těžkým drogám,“ doplňuje odbornice.

  • Žal už netřeba zapíjet

    Možná jste nikdy nepili ze vzdoru vůči rodičům nebo proto, že to dělali ti kolem vás. Možná jste z těch, kteří si pití nechávají na těžké časy, na dny plné smutky, na chvíle, kdy se cokoli zdá neřešitelné, zamotané a hlava vypadá, že praskne pod tíhou starostí. Ani k tomu už se pití nenosí. Že by se nám dařilo nějak výrazné lépe a nebylo co „zapíjet“? Že by problémy najednou neexistovaly a my žili v lepším světě?

    Kdepak. Spíš se zdá, že problémy si necháváme méně často přerůstat přes hlavu a naopak jsme si zvykli je řešit, čelit jim a pracovat na sobě.

    „V rámci měnících se společenských trendů a informovanosti možná dnes víc chápeme, že alkohol nic nevyřeší a emoce a problémy se nerozplynou po panáku whisky.Dnes je v pořádku zajít si na terapii, obrátit se do sebe a začít zkoumat, proč se nám bolestivé situace dějí, je možné na sobě pracovat,“ vyjmenovává Lucie Kolaříková, podle které pochopitelně nejsou zdaleka všichni schopní být tak racionální a problémy řešit. Ale ani ti, co to neumějí, už nesahají po pití.

    Jakousi novou bolest otupující drogou se v přeneseném smyslu slova stává pro určitou skupinu lidí v obtížných situacích místo alkoholu spiritualita, andělé nebo například zjednodušená představa, že když si vyčistím čakry, budu zase šťastným člověkem. I to je jen únik z reality, jaký představoval alkohol, možná ovšem aspoň méně jedovatý.

  • Čistí uvnitř, čistí navenek

    Mimochodem, jedovatý… O dnešní době se skutečně mluví jako o době jedové. To neslyšíte poprvé. A lidé, kteří se vzdávají alkoholu, právě proti tomu intenzivně bojují.

    Nejen abstinencí, která je pro ně přirozená. Už to padlo na začátku. Ti, kteří myslí na důsledky, přemýšlejí v opravdu širších souvislostech. Odmítají průmyslově zpracované potraviny, maso z velkochovů, vejce klecových slepic. Hledají přirozené zdroje přirozené stravy a energie.

    Nevadí jim, že je těžké najít něco, co je doopravdy zdravé. Cesta i finance na to vynaložené jim za to stojí. Vydávají se směrem k raw, paleo, veganské stravě. Bio je pro ně samozřejmostí. A když nemohou momentálně najít to nejlepší, obohacují si jídelníček o chlorellu, která alespoň absorbuje jedy.

    „Zdá se to přehnané, ale přesně tohle průzkumy ukazují. A když je dnes tak těžké pečovat o své zdraví úplně přirozeně právě stravou, tak je hotové bláznovství si ho ještě ničit vysokými dávkami alkoholu,“ potvrzuje psycholožka další souvislosti v nastupujícím trendu abstinence.

  • Úplně nová zábava

    Zdá se vám to až nelidsky přísné, nepochopitelně uvědomělé, ukázněné? Chybí vám v tom nějaké to živelné uvolnění, živočišná zábava? Ano, většina z nás stále ještě bere život jako tu jízdu. Říkáváme, že tělo má jít do hrobu zhuntované, a podle toho se chováme.

    Otázkou je, nakolik z přesvědčení, nakolik z lenosti a neschopnosti jít na ten svůj život jinak. Pohyb už dávno není sprosté slovo, i když se výrazně mění to, jaký pohyb si hledáme. Klasická fitka už nesouzní s tím, jak současná generace chápe péči o tělo. Nechce se týrat, chce být v harmonii.

    Proto tak frčí body and mind a všechno se nese v rytmu mindfulness. A když má přijít na řadu zábava, už není potřeba alkohol ani na to, aby se rozproudila krev v žilách a někdo se odvázal.

    Místo nekonečných večírků jsou tu třeba tzv. Daybreaker party.

    Novinka, která zavádí taneční mejdany hned po ránu, před prací (!) a doplňuje je o všechny ty zdravé šťávy a pocity prázdné hlavy, které nejsou ani za mák způsobené alkoholem, ale jen tím pohybem a faktem, že jsem s fajn lidmi, hýbu se, endorfiny krouží tělem, o něž se celkově skvěle starám…

    „Lidem záleží čím dál víc na tom, aby zábava neznamenala zákonitě ničit si zdraví. A také rozeznávají mnohem víc rozdíl mezi uvolněností pod vlivem alkoholu a uvolněností pod vlivem vlastních hormonů štěstí. Ten druhý stav je prostě víc sexy, bdělejší a přitom opojný,“ konstatuje na rovinu psycholožka Lucie Kolaříková. A je to tak.

    Vstoupili jsme do doby, která neuznává berličky, náhražky, iluze, šizení, přetvářku, hru na něco. Učíme se stát nohama na zemi, být zodpovědní hlavně sami k sobě, zpomalujeme, vnímáme se, jsme na sebe hodní, víme, co potřebujeme. A víme, že pití alkoholu to není…

    Kakaová párty Kromě Daybreaker party můžete zkusit třeba odpolední dýchánek na kakaové párty, jaké na svých seminářích pořádá psycholožka Lucie Kolaříková: „Nejdříve pijeme 100% raw kakao a pod vlivem jeho opojného účinku pár hodin tančíme. Ohlasy jsou ohromné – účinek živého kakaa, dobře naladěná parta lidí a skvělá hudba dokážou dokonale uvolnit, naplnit pocitem štěstí a dlouho nepoznané radosti na mnoho dnů i týdnů dopředu. Alkoholová párty v lidech takové pocity pohody nikdy nevyvolá, z té se musejí pak vyspat a dát si zase dohromady tělo i psychiku. Kakaová párty sama o sobě je uzdravující.“

    Článek připravila redakce časopisu Moje psychologie.

Jdi na homepage Zpět na začátek
Další příběhy