chodit pěšky se vyplatí. Ušetříte, zhubnete a budete kreativnější!

chodit pěšky se vyplatí. Ušetříte, zhubnete a budete kreativnější! Zdroj: Shutterstock

Choďte po městě! Pro sexy postavu i dobré nápady

Je hodně důvodů, proč chodit po městě pěšky. Nestojíte v kolonách, udržujete si váhu a zlepšuje to náladu. A hlavně: těžko můžete jít a zároveň si sedět na vedení. Takže máte šanci, že vám něco dojde. Nebo vás něco napadne. To podle toho, jak jdete rychle.

Rádio právě ohlásilo osm hodin a popřálo mi dobré ráno. Vypínám ho, beru klíče, kabelku a mobil a vycházím z domu. Jdu do práce.

Chodím tam pěšky asi sedm let. Našlapu pětkrát týdně hodinu deset ostrou chůzí, což je nějakých 10 000 kroků za den. Stala jsem se na tom závislá. Dohnaly mě k tomu tři špatné vlastnosti: lenost, škudlilství a marnivost.

Jako způsob pohybu odpadá běhání, které je namáhavé, cvičení ve fitku, které je drahé, a vzhledem k tomu, že každý, kdo se nehýbe, ztloustne, padá i možnost trávit volný čas na pohovce. Takže co? Takže chůze. Pro lidi jako jsem já, je to ideální a v podstatě jediná možnost.

Vhodné způsoby, jak chodit po městě, jsou dva: rychle a hodně rychle. Rozdíl mezi rychlou a superrychlou chůzí se projevuje především v rovině myšlení. Při rychlé chůzi se dobře přemýšlí a máte čas utřídit si myšlenky. Podporuje logické myšlení a tříbí argumenty.

Oproti tomu superrychlá chůze umí něco docela jiného. Logiku a posloupné myšlení vám prostě vypne, a tak máte velkou šanci, že vás napadne nápad. Jinými slovy, při průměrně rychlé chůzi nám nejlépe funguje logika, při hodně ostré chůzi intuice.

Pokračování 2 / 4

Kvůli postavě

Podle odborníků z webové stránky 6000kroku.cz je dokázané, že když budete chodit alespoň 6000 kroků pětkrát týdně, za předpokladu, že budete správně jíst (to ale neznamená, že budete držet dietu), můžete za rok zhubnout až dvanáct kilo. Pro představu, ujít 6000 kroků mi trvá asi 45 minut. Určitě bych vám doporučila pořídit si krokoměr.

Chytrý telefon ho má sice taky, ale moc mu nedůvěřuju. Jednou jsme totiž vyrazili s přítelem na túru, a i když jsme společně opustili dům, společně se do něj vrátili a jeden bez druhého se až do večera nehnuli, jemu ukázal iPhone, že ušel 22 kilometrů, zatímco podle mého (stejná značka jen starší model) jsem já ušla 14. Možná to ale jde nějak nastavit, technice nerozumím.

Že se dá pouhou chůzí korigovat váha, jsem si ověřila, když jsem musela na čtyři měsíce ze zdravotních důvodů přestat chodit. Ačkoli jsem jedla o něco méně, přibrala jsem tři kila.

Trvalo pak další tři měsíce, než jsem je shodila, ale šlo to. A zase jen díky chůzi. Nic víc a nic míň. No, není to zázrak?

Pokračování 3 / 4

Kvůli nápadům

Podle studií Stanfordovy univerzity se lidem po návratu z hodinové procházky zvyšuje kreativita o 60 %. A ten stav euforie, když dojdete do cíle! Vlastně se zvyšuje postupně už od prvního kroku. Na rozdíl od běhu se totiž ani nepříjemně nezadýcháváte, ani vás nepíchá v boku, ani se tak nepotíte.

Ale nejenom Honza, i velcí myslitelé jsou členy klubu Step by step.Soren Kierkegaard řekl: „Každý den se uchodím do stavu blaha, vychodím se z každé nemoci, vychodil jsem si nejlepší nápady a neznám myšlenky natolik tíživé, aby se z nich člověk nemohl vychodit. Když sedíme v klidu, tím spíš dojdeme k pocitu, že jsme nemocní. Takže pokud člověk dbá na to, aby dost chodil, všechno se urovná.“ A Friedrich Nietzsche, ten neznaboh, se dušoval, že nikdy nevěří myšlenkám, na které nepřišel během procházky na čerstvém vzduchu.

Kvůli povídání

Nerada chodím sednout si někam na kafe, a tak se snažím uplatnit v praxi teorii, že nejlíp si dva lidi pokecají na procházce. Problém je, že každý chodí jinak rychle. A tak zatímco vy jste typ, který potřebuje slyšet hvízdat vítr kolem uší, ke své hrůze zjistíte, že kamarádka, se kterou sdílíte největší tajemství svých životů, je loudavý typ. Být manželé, rozvedou vás pro neslučitelnost povah na prvním stání. Prostě chodit a povídat si můžete jen s tím, kdo má stejný rytmus jako vy. Ale to pak stojí za to. Takový rozhovor plyne lehce, bez pauz a jiskřivě jako horský potůček.

Pokračování 4 / 4

Co vás ohrožuje

Každý sport, každá disciplína a každá vášeň má nějaké riziko. Lano se vám může přetrhnout, při běhu si odrovnáte kolena, ve smíšeném fitcentru je ohroženo vaše sebevědomí, a na kole můžete i umřít. Jaká úskalí skýtá chůze? Žádná. Za předpokladu, že nepotřebujete bílou hůl a nemáte v uších muziku na maximum, nic se vám nemůže stát. Maximálně vás nějaký uvědomělý důchodce sprdne za to, že přecházíte na červenou.

A tak radím, lidi, choďte.

John Butcher, jeden ze zakladatelů Mezinárodní organizace pro chůzi Walk21, která vznikla před jedenácti lety v Americe, to trefně odůvodňuje: „Chůze je to první, po čem touží malé dítě, a to poslední, čeho se chce vzdát starý člověk. Chůze je cvičení, ke kterému nepotřebujeme posilovnu. Je to léčba bez léků, regulace tělesné hmotnosti bez diety a kosmetika, pro kterou nemusíme do drogerie. Je to uklidňující prostředek bez pilulek, terapie bez psychologa a dovolená, která nestojí ani korunu. Chůze navíc neznečišťuje životní prostředí, má malou spotřebu přírodních zdrojů a je velmi účelná. Chůze je pohodlná, nevyžaduje žádné speciální vybavení, je seberegulační a ze své podstaty bezpečná. Chůze je stejně přirozená jako dýchání.“

Ještě je tu někdo, kdo chce být omezen plechovkou a stát v nekonečných kolonách, když může hrdě, vzpřímeně a rozjařeně plout městem a doslova cítit, jak mu roste hřebínek!?

Ľubomír Smetana a Michal Zlatkovský z Českého rozhlasu se rozhodli vyzkoušet, jestli se rychleji pohybujete po Praze metrem, nebo pěšky. Vyráželi společně, Smetana pěšky a Zlatkovský metrem. „Spočítali jsme, jak dlouho trvá procházka mezi jednotlivými stanicemi. Na vzdálenost jedné zastávky je zejména v centru doba chůze a jízdy často srovnatelná. Metro mezi dvěma stanicemi ve středu města jede sice jen minutu – jenže k ní je nutné připočítat cestu tunely a případné několikaminutové čekání na další spoj,“ popsali svůj experiment na webové stránce Interaktivni.rozhlas.cz, kde zároveň umístili (po vzoru Angličanů) mapu, která ukazuje dobu, za kterou lze středně rychlou chůzí ujít cestu mezi vstupy do jednotlivých stanic metra. „Počítáme s tempem 100 kroků za minutu a průměrnou délkou kroku 0,78 metru. Rychlou chůzí lze navíc časy zkrátit o více než třetinu.“

Jde to i bez lítačky

Článek připravil časopis Moje psychologie.

Toužíte po krásné postavě? Máme pro vás několik super tipů, které vám pomohou vytvarovat nohy a zadeček:

Video placeholde