Kdo není na internetu, jako by nebyl. Kdo přes něj nevolá, nenakupuje nebo nechodí do banky, taktéžne. Na internetu žijeme. A s narůstajícíoblibou chytrých telefonů, mobilního internetu a neuvěřitelného množství aplikací určitěještě „přituhne“.
Vím, že to víte, určitě na té vlně virtuální mánie jedete také. Ale znáte třeba následující čísla? Tak například: jak konstatuje pravidelná studie Češi v síti, v roce 2015 se ze sedmi milionů obyvatel České republiky ve věku 16 až 64 let denně nebo téměř denně připojovalo k internetu 66 procent.
Pomalu ale končí éra internetu v pevném PC a naopak narůstá obliba chytrých telefonů a s nimi i mobilního internetu, který používá každý druhý Čech ve věku 18 až 64 let, což si v průzkumu Češi a mobilní data 2016 ověřila společnost KPMG Česká republika.
Mezi lidmi ve věku 18 až 34 let je to dokonce 70 procent!
Nejdůležitější je pak pro ně využívat internet v mobilu ke komunikaci(proto vedou aplikace jako WhatsApp, Messenger), čtou si zprávy, hledají v mapách, kontrolují e-maily, používají vyhledávače, kontrolují sociální sítě, nakupují.
Vývojářská společnost STRV pak pro změnu přišla s informací, že průměrný Čech má v mobilu 28 aplikací, většinou neplacených, placené bývají maximálně tři. Přičemž právě aplikace spolykají až 90 procent času, který vůbec daní uživatelé stráví se svým smartphonem v ruce!
Ti největší internetoví, mobilní a „aplikační“ aktivisté přitom svůj mobil vezmou do ruky 50× denně, na sociálních sítích jsou aktivní co 30 minut a 80 % z nich si pak bere svůj smartphone, případně tablet, úplně všude – včetně toalety, protože jinak se necítí dobře.
Pokračování 2 / 7
Virtuální přežíračka
Také jsem on-line denně, a přesto se v porovnání s dnešním typickým aktivním uživatelem internetu cítím jako úplná dietářka. Vystačím si s e-mailem, jednou sociální sítí, sem tam ještě zapnu Skype a v mobilu si hýčkám WhatsApp jakožto jedinou užívanou aplikaci.
Ti, kteří ženou čísla podobných průzkumů vzhůru, hrajou jinou ligu! Ale nabízí se otázka: jak dlouho takový nášup digitálního světa člověk může vydržet?
Když si to totiž srovnám s přejídáním, jsme – mírně řečeno – digitálně rozežraní, a kdyby každé zkontrolování mobilu nebo zapnutí počítače přidávalo kila jako každá zhltnutá sušenka, byli bychom všichni už ve stavu tak třísetkilových cvalíků (pokud bychom ještě vůbec byli).
Pokračování 3 / 7
Na druhou stranu…
Budeme-li spravedliví, asi se to rozmáhající se nadšení pro digitální svět dá do jisté míry pochopit. Novinky lákají.
Člověk chce jít s dobou, rozumět tomu, o čem si povídají kolegové v práci nebo kamarádi na skleničce.
Pamatuju si chvíle, kdy jsem se cítila jako nejisté malé dítě, kterému rodiče nekoupili tu správnou hračku, protože jsem zase neměla to, co ostatní – tedy nejnovější mobil, tunu aplikací a dlouho ani internet v telefonu.
Když se rozmáhaly aplikace, zažila jsem dokonce jedny z prvních okamžiků, kdy jsem si říkala, jestli náhodou nejsem trochu stará?! Ale mám pocit, že o tom to nebude.
Jsem spíš tradicionalista, místo závislosti na internetu si hýčkám svou závislost na cukru. A jestli mi teď chcete strouhat pomyslnou mrkvičku, zadržte. S tím neustálým vysedáváním u smartphonu nebo PC na tom nebudete o moc líp!
Pokračování 4 / 7
Kradači a jiné potvory
Celý ten kolotoč kolem virtuálního světa je přesně něco jako nová závislost na cukru. Taky o něm víte, že byste ho neměli, protože vede k tloustnutí, cukrovce, kazí zuby, ale neodoláte.
Přemíra digitálního stresu vás pravda k diabetologovi nedožene, ale můžete se najednou objevit v ordinaci psychologa nebo psychiatra s pocitem, že vám asi něco chybí, že něco není, jak by mělo, že jste trochu mimo…
Nedávno jsem psala pohádku o Kradačích. A jako bychom se v digitálním světě ocitli právě v říši Kradačů. Virtualita krade spoustu věcí.
Čas a energii v první řadě – na to, probrat se záplavou aplikací, zařízení, sociálních sítí, naučit se je používat, aktualizovat, potřebujete hodně času. A čemu nebo komu ho ukradnete?
Pokračování 5 / 7
Přicházíme o skutečné lidi, méně a hůře spíme, protože jít spát pět minut po vypnutí monitoru nejde. Okrádáme se i o prožívání přítomného okamžiku. Nevidíme lidi kolem, ani sami sebe. Jen se zkuste podívat na kočárkující matky.
Tlačí kočárek ve dvou, ve třech, ale každá hlavu skloněnou do svého telefonu, aby si na sociální síti dost rychle vzájemně olajkovaly fotky pokroků svých usměvavých miminek.
Co na tom, že ve skutečnosti ta miminka spíše pláčou, hlavně, aby to tam vypadalo dobře a záviděníhodně! Abychom soustředěně hltali „sladký“ net, si totiž přestáváme servírovat racionální realitu.
Ona je těžší na strávení, je složitější v ní obstát a někdy je tak přítomná, že to bolí. I lásku protoprožíváme stále častěji on-line. A nejen při seznamování – na sociálních sítích se odehrávají „partnerské hovory“, žádosti o ruku, trpké rozchody…
Podle jedné studie si až 70 % uživatelů sociálních sítí prohlíží profily svých ex a dlouhodobě je sledují – jak by mohli uzavřít minulost a jít dál?
Pokračování 6 / 7
Dobrý sluha, špatný pán
Spousta věcí je v tom digitálním světě tak trochu „šišatá“, horkou jehlou ušitá a netrpělivá i nepohodlně otrocká. A znovu opakuju: vím, že to všichni víme. Pokaždé, když tělem vibruje nervozita z „dlouho“ (deset minut) očekávané odpovědi na e-mail, si někde uvnitř sebe přejeme cítit se jinak.
Stejně jako když se ukáže, že náš vysněný partner zase není on-line a my si připadáme jako blbci a zoufalci. To je na tom všem taky hodně zrádné: virtualita mává naší sebejistotou, sebevědomím. Budu trapná a řeknu to znovu: stačilo by chovat se… no trošku dietně.
Sušenka vám taky neublíží, i když ji sníte denně. Krabice sušenek už je každý den ovšem velký průšvih (to si vezmu k srdci pro změnu já!).
Pokračování 7 / 7
Zázračný zázrak
Méně je zase více. I uprostřed celého toho virtuálního zázraku, který zázrakem bez pochyby je. Protože přes to všechno je na něm spousta věcí k ocenění. Je pro mě luxus moct pracovat, aniž bych musela sedět v kanceláři, a jen pak práci odkudkoli poslat přes net.
Spousta dlouhodobě nemocných lidí pak nebude muset ležet v nemocnicích, lékaři je na dálku budou monitorovat přes speciální čip nebo hodinky v jejich domácím léčení, on-line nepřetržitě vyhodnocovat jejich stav a podle potřeby regulovat léčbu.
V takových případech naopak jen houšť a žádné dietaření, prosím!
