Loni přivedla do Prahy Stinga, předloni Iggyho Popa, letos to budou Massive Attack nebo The Chemical Brothers. Programová ředitelka festivalu Metronome Bára Šubrtová se v hudebním byznysu pohybuje už přes deset let. Jak se mění vkus českého hudebního publika, jak se vyrovnává s požadavky světových kapel a jak vnímá postavení ženy v tomto – donedávna hodně mužském – byznysu?
Jak se člověk stane promotérem?
Já začala u filmové produkce. Tam mne ale prostředí moc neoslovilo, přešla jsem tedy do neziskové organizace Slovo 21, která pořádá romský festival Khamoro. A tam jsem si definitivně uvědomila, že se chci věnovat hudbě. Pak přišla nabídka z United Islands a později jsem začala dělat Metronome. Teď už je to deset let.
Jakou vlastnost musí mít promotér kromě schopnosti organizovat a komunikovat?
Obecně je potřeba mít docela hroší kůži. Než se vám podaří domluvit se s jednou kapelou, tak vás pětsetkrát odmítnou, a to moc nepřeháním. Poptávka po dobrých interpretech je větší než nabídka a muzikanti si mohou vybírat. A nutno dodat, že se pohybujeme v hodně globalizovaném prostředí. Česká republika je v tomto kontextu vnímána jako součást Evropy, maximálně jako Střední Evropa a když kapele nebude vyhovovat Praha, pojedou do Německa nebo Maďarska, jim je to jedno. Nejčastěji rozhodnou finance, ale dá se říct, že s některými kapelami fungují i nějaký dlouhodobě vybudovaný vztah a osobní vazby.
S kterými kapelami máte takové vztahy?
Festivalový promotér má, bohužel, trochu menší prostor si osobní vztahy vybudovat, protože s kapelou stráví méně času, než když sem přijedou na koncert. Na festivalu máte rozvrh naplánovaný na minuty, kapely se střídají jedna po druhé a je jich mnoho. Vždycky se s nimi snažím strávit alespoň chvilku nebo si popovídat i nepracovně. Dá se říct, že trochu bližší vztah jsme navázali s Kasabian nebo Young Fathers, můj osobní oblíbenec je například DJ Shadow.
Zaskočili vás někteří hudebníci svými nestandardními požadavky?
Ono je těžké říct, co je nestandardní, jsem za tu dobu docela otrlá. Chápu, že někomu může připadat přehnané, že hudebníci trvají na určité značce cereálií nebo balené vody. Ale já to vnímám i tak, že kapela je třeba půl roku nebo i déle na turné a nedostane se domů. Doma jsou na hotelu. A jako my si domů kupujeme oblíbený jogurt nebo kávu, tak oni je chtějí mít také.
Musím ale říct, že zatím u žádných interpretů – ani těch největších hvězd – jsme neměli žádné extrémní požadavky, jako jsou například voda z Islandu nebo něco, pro co bychom museli letět helikoptérou. Jsou to většinou věci, které se dají sehnat u nás nebo jim nabídneme alternativu a většinou se dohodneme. A ještě chci dodat, že ty největší hvězdy – jako třeba Sting – bývají překvapivě skromné a příjemné.
Kdy jste se nejvíce v práci zapotila?
První rok, kdy vystupoval Iggy Pop. Věděli jsme, že přijde bouřka někdy během jeho open air koncertu. Celý den se jen upřesňovalo, jestli to bude už před koncertem, v první půlce, nebo až ke konci. Nakonec jsme měli štěstí, nestihl odehrát jen poslední dvě písničky. Byl to neuvěřitelný zážitek, v průběhu koncertu pršelo, bouřka se blížila a když už byly blesky těsně nad Výstavištěm, tak jsme to museli ukončit. Protože jeho zdraví je v tuto chvíli naše odpovědnost. On by to klidně dohrál, ale my a jeho manažer jsme to nemohli riskovat.
Hudební manažeři a promotéři bývali často muži – je tento svět stále hodně mužský?
V České republice ještě hodně ano, v zahraničí se to pomalu začíná měnit. Ona je to extrémně časově náročná práce. Přes den jste v kanceláři a vyřizujete veškerou agendu, večer pak chodíte dost často na koncerty, protože kapely nemůžete vybírat jen od stolu. Některé mají skvělé nahrávky, ale naživo nejsou tak dobří. Jiní jsou skvělí, ale nemají ještě ani album. Navíc docela často cestuji do zahraničí. Takže to chce hodně tolerantního a chápavého partnera. Ale na druhou stranu cítím, že se situace mění.
Na některých agentkách například z Anglie je vidět, že chtějí podporovat ženy, na konferencích a boardech probíhají diskuse na téma role žen a jak to udělat, aby jejich počet v této branži rostl, diskutuje se o tom, jak to udělat, když se jim narodí dítě, protože i zde platí, že jakmile jste moc dlouho ze hry, tak se špatně naskakuje zpátky.
Měla jste někdy pocit, že s tou prací chcete praštit?
Mnohokrát. Vždycky, když vám někdo něco slíbí a odřekne to nebo mají kapely, respektive jejich agenti nesmyslné finanční požadavky, které neodpovídají jejich situaci na trhu. Ale nikdy to zatím nebylo nadlouho😊
Má české publikum oproti evropskému nějaká specifika?
Obecně stále platí, že trendy se k nám dostávají později. Globální hudební byznys ovládá hip hop, a to i mainstream. A tomu začíná odpovídat nabídka agentů a my kapely musíme odmítat, protože tady pro ně zatím není tak široké publikum. U nás je mainstreamem pop a rock. Český fanoušek chce navíc slyšet to, co zná, to, co si může s kapelou zazpívat. Jsme ještě málo otevřeni tomu, co neznáme. Ale já věřím, že i to se změní. Teď jsem byla na festivalu, kde se během 4 dní prezentovalo 500 kapel. A mě vždycky nabije to, když vidím, kolik mladých skvělých kapel dělá úžasnou hudbu, a strašně bych chtěla některé ukázat i v Česku. Ale to už je také na nás, musíme vybudovat silnou značku, musíme získat důvěru fanoušků.
Co děláte, abyste si zachovala nějakou duševní rovnováhu a aby vás práce nepohltila?
Ráda chodím na koncerty, protože každý koncert, který nepořádám, je to pro mě fakt relax a hudba pro mě není práce. Koncerty (samozřejmě ty dobré) mě nabíjejí pozitivní energií. Ale ráda si užívám i čas, kdy jsem sama: Ráda čtu, hlavně sci-fi literaturu, která je pro mne takový únik před realitou. S tím je spojený můj další koníček, a to je astronomie a vše týkající se vesmíru. Jsem velká fanynka Elona Muska a jeho mise dostat lidstvo na Mars. Jinak mám ráda i sport, v zimě snowboard, přes rok pak jógu. A v neposlední řadě samozřejmě ti nejbližší včetně mé kočičí spolubydlící😊
METRONOME FESTIVAL PRAGUE
22.–23. 6. 2018 Výstaviště Praha
Vstupenky v prodeji na stránkách www.metronomefestival.cz a v síti Ticketpro.
Hlavními hvězdami letošního ročníku jsou The Chemical Brothers, Massive Attack, David Byrne, Tom Odell, John Cale, Sexy Dancers nebo Tata Bojs. Více informací najdete zde.
