Bára Basiková

Bára Basiková Zdroj: Archiv Mojí psychologie

Bára Basiková: Chtěla bych být ještě někdy něčí holkou

Jestliže se říká, že hlavně ty složité okamžiky a situace nás někam posouvají, pro Báru Basikovou to platí stoprocentně. Ovšem na druhé straně možná právě díky tomu, že jí profesní ani soukromé cesty nikdo zrovna neumetal, je taková, jaká je. Skvělá zpěvačka, milující máma a inspirativní a obdivuhodná žena.

Minulý rok byl dost složitý, nepochybně i pro vás. Poprvé za svou kariéru jste nemohla zpívat a živit se jako zpěvačka…

Ať jsem měla v hlavě jakékoli katastrofické scénáře, které by mě v životě mohly potkat, tak tahle varianta mě rozhodně nenapadla.

Co jste vůbec dělala, abyste měla na složenky?

Ze začátku jsem z toho byla hodně špatná a moje dcery, které mě vždy ve všem podporují, ale také mi na druhé straně na rovinu vpálí, co dělám blbě, co bych neměla dělat a podobně, mi hned řekly, ať teda píšu. Psaní mě odjakživa bavilo a nikdy jsem na něj kvůli zpívání neměla čas, a tak jsem začala 10. března psát svůj blog Když skočíš, já taky. Píšu doteď a chci v tom pokračovat, protože už jsem dostala nabídku vydat blog knižně, a myslím, že jako knížka by to mohlo být jednou zajímavé – jako dokumentace téhle zvláštní doby. Ve svých textech zaznamenávám něco, co tu ještě nikdy předtím nebylo, různé situace, signifikantní právě pro tuhle dobu, jak veselé, tak smutné, do toho své názory, postřehy, vzpomínky.

Bára Basiková
Bára Basiková | Zdroj: Archiv Mojí psychologie

Ale to pro vás nebyl výdělek, že?

Nebyl. Začala jsem si proto shánět různé brigády, pomáhala jsem, kde to šlo, asi nejvíc práce jsem udělala během léta v jednom domově seniorů. Jednak jsem měla dobrý pocit, že jsem potřebná, a hlavně jsem si vydělala nějakou korunu. Jsem člověk, co moc nešetří. Hospodařím sice docela rozumně, ale když peníze mám, tak je ráda utrácím, kupuju dětem různé věci, cestuju s dcerami, hodně vydávám za knihy, za módu, takže moc velkou zálohu jsem neměla.

Co jste dělala v domově seniorů?

Převlékala jsem postele, stlala, vybalovala krabice se zbožím, vytírala… Prostě vše, co bylo potřeba. Vůbec mi to nevadilo. Manuální práce je někdy moc fajn, obzvlášť když je člověk v nějakém složitějším období, je to uklidňující. Vlastně je to docela účinná terapie.

Celý rozhovor a další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie