.

. Zdroj: Everbay.co

Zakladatelka 27JEWELRY: Češky chtějí nosit bílé zlato, málokterým ale sluší

Když Lenka Kerlická před lety sedla poprvé ke kahanu a zkoušela tvarovat prsten ze zlata, neměla tušení, že pochází ze slavného zlatnického rodu Kerlitzkých. Ke své profesi se dostala velkým obloukem přes učení školáků, nicméně její intuice se nakonec naplnila. V roce 2012 založila značku 27JEWELRY a loni si otevřela vytoužený butik na pražském Újezdě. Pro její osobité šperky a snubní prsteny sem chodí zamilovaní mileniálové i věrní zákazníci, kteří zkrátka touží udělat někomu radost. Včetně sebe!

Když jsem před několika lety objevila 27JEWELRY, pomyslela jsem si, že kdybych se vdávala dnes, nemusela bych tápat, kde si nechat udělat snubní prsteny. Hned jsem si vás takto zafixovala.

A vidíte, já se tohle vnímání snažím už nějakou dobu změnit. Nikdy jsem neplánovala zaměřit se na svatební šperky. Moje první kolekce zlatých šperků byla Precious, což byly shluky zlatých kytiček. Ale na mé cestě mě neustále navádějí i moji klienti. V začátcích jsem se se svými kytičkami zúčastnila Design weeku, ale lidi víc zajímaly obroučky s tím, že by takto mohly vypadat jejich snubní prsteny. Brzy na to se přidala poptávka po zásnubních.

Hodláte tu myšlenku nějak rozvíjet? Co si přejí zákazníci, kteří mají po svatbě a dětech?

Lidé si třeba začínají dávat prsteny k 30. výročí svatby, protože kdysi si takové nemohli dovolit. Ale přibývá i žen, které si přejí diamantový prsten jen tak. Nedávno si třeba paní přála takový, aby se s ním klidně mohla hrabat i v hlíně. Což je přesně to, co jsem původně chtěla dělat.

.
. | Zdroj: Everbay.co

Preferují Češky bílé, nebo žluté zlato?

Hodně preferují bílé. Já osobně miluju žluté zlato a primárně chci všechno tvořit v tomto provedení a až poté i v bílém, protože to si víc přejí zákazníci. Přitom ze všech žen, co mi prošly pod rukama, slušelo bílé zlato víc tak deseti z nich.

Řeší se ve vašem oboru udržitelnost?

Ano, hodně recykluju staré šperky a vyrábím nové třeba z toho, co si donesete. Jen nemůžu slíbit, že nový šperk bude stoprocentně z vašeho materiálu. Během výroby zlato míchám. Na druhou stranu se vyhýbám použití starých kamenů. Chápu zákazníky, kámen nese citovou hodnotu, ale pro mě je s tím spojena řada komplikací a můj šperk kvalita kamenu degraduje.

Jak byste popsala své šperky?

Pro mě je tvorba o materiálu. Potřebuju si k němu sednout a začít různě tavit, ohýbat. Často to připodobňuju k práci se sklem, protože to se také roztaví a teče. Lidem moje šperky evokují přírodu, ale pro mě je to pohyb. Jako by ten kov ožil. A to mě baví, protože díky tomu pro mě tvorba nemá hranice. Já se totiž strašně bojím jakéhokoli ohraničení či limitu. Podobně bych si nemohla v bytě nechat udělat nábytek na míru, potřebuju s ním hýbat.

Vaše cesta k řemeslu ale nebyla přímočará...

Vždycky mě nesmírně lákalo sklo. Dokonce jsem uvažovala, že se přihlásím na obor sklářství do Nového Boru, ale nakonec ve mně zvítězila líná Pražačka, tak jsem nastoupila na grafickou průmyslovku. Poté jsem vystudovala učitelství pro první stupeň základní školy, i když jsem věděla, že učit nechci. Přesto jsem nakonec nastoupila do základní školy a strávila tam čtyři roky.

Neděsilo vás, že máte vystudovanou vysokou školu, zaměstnání a přitom víte, že to dělat nechcete?

Asi ne. Díky grafické průmyslovce jsem věděla, že mě nějaká sféra umění baví a na pedagogice jsem pro změnu dohnala všeobecný rozhled, který mi tristně chyběl. Když jsem začala učit, zbývalo mi pořád dost času na jiné aktivity, takže jsem se rozhodla zapsat znovu na střední školu, konkrétně na obor zlatnictví a klenotnictví.

Jaké to bylo vrátit se mezi studenty?

Dost divné (směje se). Zaprvé těm dětem byl celý ten obor úplně jedno. Já jsem tam vždycky přiběhla a za dvě a půl hodiny jsem musela stihnout celou práci. Naštěstí jsem chodila jen na materiály, technologie a praxi, ostatní předměty mi uznali z předchozího studia. Když jsem tam přišla poprvé, dost kroutili hlavou: „My ani nevíme, jak vás máme zapsat, vy už máte vysokou a hlásíte se na učňák!”

Dalo vám to, co jste očekávala?

Naučila jsem se nezbytné základy, třeba jak vyrobit patent k náušnici nebo jiné tradiční technické věci. Na druhou stranu ve druháku jsem myslela, že s tím seknu, protože mě ubíjely strnulé vyučovací metody, které vylučují nějaké pojetí šperku. V té době jsem se ale dozvěděla, že máme zlatnické řemeslo v rodině, a to mě znovu nakoplo.

Vy jste skutečně do té doby netušila, že pocházíte ze slavného zlatnického rodu?

U nás v rodině se o špercích vůbec nemluvilo, žádné se nedědily. Věděla jsem, že babička pracovala v bance, děda byl voják, ale víc mě jako dítě nezajímalo. Zlatnictví Kerlitzkých bylo navíc zavřeno v roce 1950, takže s námi už nemělo mnoho společného. Až od strýce jsem se na jedné rodinné sešlosti dozvěděla, že máme v rodině zlatnickou tradici. A občas mě někdo na sociálních sítích kontaktuje, že mají doma něco z našeho rodu. Nedávno mi třeba jeden pán daroval cigaretovou špičku se zlatým dekorem.

Co znamená číslo 27 v názvu vaší značky?

Když jsem vybírala název značky, věděla jsem, že ji nechci pojmenovat po sobě. Pro mě byl důležitý produkt, sebe jsem chtěla upozadit. A sedmadvacítka mě v životě provází. 27. jsem se narodila, v domě číslo 27 bydlela moje babička, ale to číslo se mi v životě zjevuje i náhodně. Teď mám tedy 27JEWELRY, ale jsem zvědavá, kam mě sedmadvacítka ještě zavede.

Kromě 27JEWELRY stojíte také za projektem V plenkách. O co jde?

V plenkách je kniha pro rodiče a jednou pro jejich děti a slouží k zachycení nejkrásnějších chvil z prvního roku dítěte. Nápad vznikl, když jsem sama otěhotněla a vše, co bylo na trhu, mi bylo esteticky vzdálené. Protože jsem studovala grafiku a polygrafii, uměla jsem si představit, co výroba knihy obnáší. Původně jsem ji však chtěla jen pro sebe, jenže pak jsem o ní pověděla kamarádkám a nakonec vznikla v menším nákladu pro všechny.

Bez kterých šperků nevyjdete ven?

Šperky nosím jen své, ale překvapivě jich nemám moc. Nikdy nesundávám náramek s miniaturními kamínky v barvách čakry a náramek s otiskem prstu mého syna. Nikdy bych také nesundala prsten, který jsem si darovala za jeho narození. Pak mám ještě prsten, který jsem si loni nadělila k otevření butiku 27JEWELRY. Symbolizuje mou novou životní fázi, ale také různě propletené životní cesty, z nichž některé už jsou ukončené, některé pokračují a jiné na ně navazují. Kámen na něm představuje mě a poselství, že člověk může zářit, ať se děje, co se děje.