Máte špatný pocit, že jste asi poslední z kamarádů, kdo nepostoval pěknou fotku espresso tonicu? Kontrolujete si Instagram i při výšlapu na Sněžku? Pokud ano, možná vás dohání fenomén FOMO neboli Fear of Missing Out. Strach z toho, že vám něco uniká. Jaký vliv na něj mají sociální sítě, kde se bere a co s ním? A co je to JOMO?
Je pátek odpoledne, vracíte se z práce a přemýšlíte nad tím, jak naložíte s pátečním večerem a volným víkendem. Víte, že máte doma dobré víno a stažený film, na který se už dlouho těšíte. Telefon odložíte na pracovní stůl, na notebooku si pustíte film, nalijete si skleničku vína, otevřete oříšky. Jste tady a teď, nic vás neruší, nic víc nepotřebujete, užíváte si to, protože vám je dobře. Další plány? Rozhodnete ráno, až podle toho, co se vám bude chtít dělat.
Nebo to máte trochu jinak? Už od pátečního dopoledne řešíte s kamarádkami, co si vzít na sebe večer do nově otevřeného baru? Možná to nebude na ty nové šaty, protože vám zrovna na displeji mobilu bliklo, že má večer přijít přívalový déšť. Nedáte přednost kinu? Post v baru bude vypadat líp, s popcornem může být ale také fajn. Mezitím na vás z mobilu blikají srdíčka od lidí, kterým se líbí vaše Instagram Stories, kde si k obědu dáváte avokádový toast s lososem a plánujete, koho potkat o víkendu, aby to na sociálních sítích nevypadalo, že jste byla sama.
Z čeho vlastně máte strach. Jste nerada jen sama se sebou? Znervózňuje vás, že ze sociálních sítí blikají fotky rádoby šťastných párů a rodinek, zatímco vás stíhá jen telefonát od mámy, kdy že k ní přijdete na oběd a co je nového? „Nic, mami, jsem v depresi z toho, že neumím žít sama se sebou, že si neumím naplnit život, že jsem závislá na tom, co si o mně myslí ostatní, tak si buduju vlastní dokonalou image na sociálních sítích. Ať si druzí myslí, že si život užívám plnými doušky a podle aktuálních trendů. Je mi z toho blbě, ale co mám dělat. Jsem ztracená sama v sobě, ve světě, který je na nás dost přísný, protože být slabý a off-line se zkrátka nepřipouští…“
Přirozené tendence
To, co o sobě komunikujeme na sociálních sítích, je ve své podstatě to, čím chceme být. Je to představa o nás samých. Je to jako americký úsměv, který vám nikdy neřekne, co se za ním vlastně skrývá a jaká je ve skutečnosti pravda. Pravda totiž znamená zranitelnost, zranitelnost znamená slabost a slabost vyloučení z komunity. Taková jsou pravidla přírody, tak to funguje u zvířat. Slabého jedince vždy čeká odepření matkou, odloučení od smečky a ve finále smrt. Ať chceme nebo ne, zvířecí principy v nás jsou zakořeněny, proto se chováme neporazitelně, ale skutečnost je často zcela jiná a to nás dokáže pozvolna ničit.
Proč se lidé upínají k náboženství, k zájmovým skupinám, k sociálním sítím? Protože přirozeně chtějí někam patřit. Být součástí něčeho, aby se necítili osamocení, i za cenu sebezapření svých vnitřních hodnot, i za cenu přetvářky.
Stejně tak člověk ze své podstaty potřebuje, aby se o něj někdo zajímal. Tím se ujišťuje, že není zbytečný, že k němu někdo má nějakou emoci, že s ním soucítí. Příspěvkem na sociální sítě o sobě dáváme vědět a jiní na to bezprostředně reagují. A nám to stačí, protože cítíme zájem, ale pozor, jde o formu pozornosti, kterou uměle vyžadujeme a která nás pomalu ničí jako droga. Chceme stále víc a nakonec nás dokáže nepozorovaně odříznout od reality. V tom je obrovské nebezpečí syndromu FOMO obecně. Neustálé nabalování potřeby něco či někoho sledovat a zároveň být sledováni.
Porovnávání a prázdnota
Nakonec to může dospět až do určité osobní schizofrenie mezi dvěma světy. Ta nám může zcela zaslepit rozlišovací schopnost mezi tím, co je skutečné – zda je realita fyzická, či virtuální. K tomu se také dost často přidává podvědomé porovnávání. „To přece není možné, aby byla tak úspěšná a měla všechno, co já nemám a po čem celý život toužím, navíc, jak to všechno může stíhat? Cítím se oproti ní jako absolutní lúzr...“ A najednou se člověk nachází v emocích, které jsou namixované ze závisti, předvádění se a porovnávání, zkrátka parádní stav, který může v dlouhodobém horizontu vést například k poruchám příjmu potravy nebo v horším případě do psychiatrické ordinace.
Možná se ale jen bojíme zastavit, protože pak bychom v sobě najednou měli čas na otázky. Třeba: „Kde je smysl života a kde jsem já?“ Otázky, před kterými je fajn zase utéct, možná zpět k mobilu, možná k alkoholu. Scénáře ale nemusejí být jen tragické. Někteří lidé mohou vnímat sledování jiných na sociálních sítích jako určitou motivaci k tomu se posouvat dál. Vždy to závisí na úhlu pohledu, vlastním přemýšlení a sebereflexi. Sociální sítě jsou totiž jako cukr – nenápadně všudypřítomné a bleskově návykové!
Reakce na FOMO
Druhou skupinou jsou lidé, kteří žijí v duchu JOMO – Joy of Missing Out. Mají vlastně radost, že jim něco uniká. Žijí svůj život, s vlastní náplní, ve svém tempu a bez ohledu na to, co by o tom řekli druzí. Jde v podstatě o sociologický jev, který vznikl víceméně v reakci na FOMO, jak už bylo uvedeno. JOMO je životní styl, který vnímá sociální sítě spíše jako praktický prostředek například pro nalezení ztracených kontaktů na přátele, pro svolání třídního srazu, jako příležitostnou inspiraci nebo jako nezbytnou součást firemní komunikace.
Často je to právě ona povinnost být v rámci byznysového prostředí na sociálních sítích, což vede k tomu, že v soukromém životě je naopak zcela zamítnete. S JOMO neřešíte, co si objednávají ostatní u stolu v restauraci, ani to, zda si dá kolegyně s vámi k odpolední kávě kus dortu. Neřešíte, že když máte chuť na oříšky v jedenáct večer, tak si je zkrátka otevřete, přestože se říká, že po desáté už by se jíst vůbec nemělo, anebo také, že si do kávy naléváte mléko, protože vám to prostě chutná, přestože se píše, že pro tělo to není vhodné. Zkrátka posloucháte sami sebe, své tělo a svůj vlastní rozum, protože jedině vy sami znáte odpovědi na vlastní otázky bez ohledu na to, co diktují trendy na sociálních sítích, neboť ty jsou často stejně jen výsledkem byznysových taktik dravých obchodníků, které nezajímá nic jiného než vaše
Máte pocit, že se FOMO týká i vás? Zkuste si pro začátek víc vybírat, koho budete sledovat, smiřte se s tím, že nikdy nemůžete mít a vědět všechno, a začněte hledat to hezké na svém vlastním životě.
Článek vyšel v časopise Dieta. V aktuálním čísle vás čeká rozhovor s youtuberkou Shopaholic Nicol, s foodblogerkou Karolínou Four a také velký materiál co dělat, když diety nefungují. Nestíháte zajít do trafiky? Kupte si aktuální číslo v našem iKiosku – poštovné je zdarma!
