Všude si to můžete přečíst úplně jasně: Ideální začátek hubnutí je právě teď a tady. Když pořád dietu i pohyb odkládáte, zřejmě to ani nemyslíte vážně – říkají mnozí. Jenomže ona to není tak docela pravda a to „začít hned teď“ má své důležité podmínky. Jak poznat ten správný čas, prozradí Kateřina Cajthamlová.
To, že vám někdo řekl, že máte začít hubnout nebo že teď je podle obecného mínění nejlepší čas to udělat, neznamená, že je to opravdu nejlepší právě pro vás. "Každý máme nejen své vnitřní hodiny, ale také priority, které určují naše individuální a správné ,tady a teď`,“ říká MUDr. Kateřina Cajthamlová s tím, že odkládání startu čehokoli není znakem lenosti. „Odkládání znamená, že není ten správný čas, že nejsme připravení vnitřně nebo necítíme správné podmínky. Pokud nás někdo ve špatný čas tlačí právě třeba do začátku změny životního stylu, cítíme leda tak to, že od něj chceme mít klid,“ dodává s lehkou nadsázkou lékařka.
Začněte zlehka
„Znamená to především umět najít věci, na které jsem už připravená sama za sebe – a ideálně by to měly být v počátku jednodušší, lehčí věci. Protože když začnu jednodušším, vidím za sebou výsledky a mám motivaci pouštět se do stále větších výzev,“ vysvětluje lékařka s tím, že pokud start přepálíte velkými úkoly, unavíte se a neposunete se ani zdaleka tak, jak jste si malovali.
Motivace je důležitá. Nikoli však ta uměle vytvořená (když ujdu 10 000 kroků každý den, koupím si na konci měsíce nový parfém). V ideálním případě je jí dobrý pocit ze samotné činnosti. Ale: těší se líný člověk na pohyb? „Lenost je informace těla, že tudy pro vás cesta nevede. A pak člověk přestane být líný, jen pokud jde do tuhého (před ohněm nikdo není líný utéct) nebo pokud má z dané aktivity skutečnou radost,“ podotýká lékařka.
Na pocitech záleží
Ve světě zaměřeném na rychlost a výkonnost zapomínáme vnímat signály svého těla a popíráme své vlastní pocity. Ano, někdy tak dojdeme emočním přejídáním nebo sedavým způsobem života k obezitě a pak opravdu musíme najít cestu ke změně, protože jde o život. Ale fakt, že právě teď nejsem schopná dokopat se k těm 10 000 kroků denně, by měl být především signálem, že tělo je na to příliš unavené a že mu musím hlavně najít dost energie na takové dávky pohybu. Tedy že jsem zřejmě v tu chvíli nachystaná spíše na to řešit otázky relaxu nebo jídelníček. „A pokud si stále nejste jistí, čím a kde začít, pokud váháte, jestli to dáte… pak to vaše TADY a TEĎ bohužel stále ještě nepřišlo,“ říká bez obalu MUDr. Kateřina Cajthamlová.
Plánovač, nebo radikál?
Při startu změny životního stylu kromě vlastního přesvědčení potřebujete také strategii. A to pak musíte vědět, jestli jste spíše plánovač, kterému více vyhovuje sáhodlouhé vymýšlení taktiky, nebo raději řešíte radikálně a odhodlaně kritické situace, v nichž se z minuty na minutu rozhodnete pro rozhřešení. „Není třeba nechat se soudit za to, že potřebujete počkat na kritický okamžik, který vás nakopne, zatímco jiní plánují ostošest. A už vůbec není třeba, abyste se za to soudili vy sami. Pak mluvíme o tzv. mikrománii, kdy se člověk neustále porovnává s těmi, které nikdy nemůže dohnat, a stále tím trápí sám sebe. V podstatě je potřeba úplný opak: zacházet se sebou s pochopením a laskavě,“ vzkazuje lékařka.
Jak přijít na to, zda je správný okamžik na změnu?
Projděte si v hlavě předchozí neúspěšné pokusy a napište si, proč to nevyšlo. Ptejte se, proč jste do toho zatím vždycky šli, kdo vás namotivoval, co vás nakonec otrávilo, co na tom pro vás bylo nejhorší.
Pokud vás nenutí ke startu hubnutí lékař, najděte si skutečný motiv. Ten musí vycházet z vás, z vašeho nutkání, z toho, že chcete doběhnout tramvaj bez zadýchání nebo že pro své děti chcete být zdravá máma a přirozeně je tak učit starat se o sebe…).
Nebojte se jít v hledání důvodu opravdu hluboko do sebe, ne do módních trendů, podle kterých je velikost 38 jen tak tak akceptovatelná. Zvažte, v jaké aktuální situaci se nacházíte: Kolik času věnujete sobě, kolik času zabere takové hubnutí – nový způsob nakupování, pohybová aktivita, nové recepty… všechno potřebuje čas a vy ten prostor musíte nejdříve vytvořit, tedy v něčem si ideálně ulevit, ne si na sebe naložit další povinnost (pak to prostě nedáte).
Berte hubnutí jako dlouhou a záludnou cestu, kterou bez mapy nebo průvodce jenom těžko projdete: Poohlížejte se pomalu po těch, kteří vám mohou dát návod nebo být oním průvodcem, protože nový jídelníček si bez odborných zkušeností jen tak dohromady nedáte (a bez pomyslné mapy či průvodce se rychle ztratíte a zase budete na začátku).
A když pak stále častěji budete mít doslova nutkání ochutnat něco zdravějšího a najednou si koupíte časopis o vaření, protože máte potřebu uvařit si jednou vegetariánskou večeři místo párků s křenem, když dokonce v parku trochu popoběhnete, abyste zažili, jaký to je pocit ten pohyb… a pomaličku se přistihujete, že jste před branou nového, zdravějšího životního stylu natěšení jako malé dítě před cukrárnou, máte to své TADY a TEĎ!?
A s tím natěšením to také docela snadno dáte – a kdyby náhodou přišly věci, které vám nefungují, nebaví vás, pak jim dejte maximálně tři týdny: To je doba, za kterou se (ne)funkčnost aktivity nebo změny v jídelníčku potvrdí celkem spolehlivě, a vy pak máte jediný úkol – jít a zkusit jiný směr, jinou věc, jiný pohyb, jiného trenéra, cokoli… ale vždy za neustálého naslouchání sobě samému, svému tělu a svým pocitům!
Článek vyšel v časopise Dieta. Aktuální číslo si můžete koupit na ikiosek.cz.
