Dietu držela naposledy ve dvaceti. Od té doby zjistila, že je fajn jíst a nezbláznit se, když se vám někde udělá nějaký faldík. Je upřímná, a tak přiznala, že si občas dá i bůček. A nejen to. Jak to má se zdravým životním stylem?
Když jsme si domlouvaly rozhovor, říkala mi Nikol do telefonu, že žádné diety nedrží. Tak možná od ledna bude, tedy aspoň tu papírovou se svou fotkou na titulce. Když nedrží diety, zeptala jsem se jí, jestli jí bůček. Zaváhala, a tak jsem se zeptala, zda ho jí nějak často. Na to už odpověděla, že ne. A s rozhovorem a focením do Diety souhlasila. Tady jsou její odpovědi na otázky i vysvětlení, jak to s tím bůčkem a dietami vlastně má.
Tak jak je to s tím bůčkem? Jíte ho, nebo ne?
Jasně, když si tělo řekne. A poslední dobou si říká často o různé čuňárny.
Kdy jste ho měla naposledy?
Minulý týden? Asi.
A jak vlastně vypadá váš jídelníček?
Tím se snad ani nechci chlubit. Od té doby, co mám Matýska, se fakt zanedbávám. Ale když mám čas zajít si do restaurace, tak si to užiju.
Co si třeba dáte minimálně třikrát do týdne?
Rohlík za pochodu.
Co nepozřete vůbec?
Koriandr. Celer. Ústřice.
Myslíte si, že jíte zdravě?
Rozhodně ne, ale naštěstí mi to tělo zatím celkem promíjí.
Co je podle vás zdravé jídlo?
To, které vejde a neuškodí.
Co je na vás zdravé až moc?
Zrní. Teď se na všechno sype nějaké zrní. Jsem z toho trochu nesvá.
Umíte vařit?
Ne všechno, ale jinak se považuju za obstojnou kuchařku i pekařku.
Co si vždycky dáte, když jdete do restaurace?
Něco typicky místního.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, které pro vás uvaří někdo jiný?
Od babičky kuře na paprice, od maminky paella.
Vzhledem k tomu, že jste máma, předpokládám, že vaříte svému synovi?
Mám obrovské štěstí, že Mates spase všechno. Nejradši má italskou kuchyni, takže to mám celkem bez práce.
A stíháte se vlastně najíst vy sama?
Dost těžko. Mates je dítě, které neustále něco vyžaduje, takže když dojí, je čas na další aktivity. Okamžitě.
Ptám se proto, že s malým dítětem to občas bývá obtížné.
Věřím, že zas přijde den, kdy se dlouhé, poklidné snídaně vrátí k nám…
Dojídáte?
Ne za každou cenu. I když nerada vyhazuju jídlo, nechci se cítit jako popelnice. Ještě ke všemu.
Jak se vám po porodu změnil s dítětem život?
Tak nějak kompletně. Je to jedna velká zkouška z logistiky. Člověk fakt musí plánovat, na což jsem jako sobecká a sebestředná třicítka nebyla zvyklá. (smích)
Naše čtenářky by možná zajímalo, jak se vám podařilo zhubnout poporodní kila navíc?
Hodně jsem běhala po schodech, protože jsme neměli výtah. Teď už ho máme, po schodech sice neběhám, ale rozhodně se nezastavím.
Jak moc jste v těhotenství přibrala?
Asi 22 kilo, ale nějak mě to netrápilo. Obecně teda moc nevím, proč se tolik řeší, kdo kolik v těhotenství přibere, a pak, jak rychle to shodí. Tohle závodění o to, kdo bude nejrychleji na původní váze… divný, já měla první měsíce v hlavě úplně jiné věci. Jak přežít, třeba.
Je podle vás chůze dobrý způsob na zlepšení kondice?
Určitě. Hlavně je to jeden z mála pohybů, který mi nevadí.
A baví vás vůbec pohyb?
Ano, když není moc rychlý a moc se u něj nenadřu. (smích) V zimě mě baví lyžovat, v létě klasicky plavání. Kdysi jsem dělala aerobik, pak zumbu, pilates… Já vlastně taky hrála volejbal, třeba zase jednou začnu něco dělat, těžko říct.
Chtěla byste si třeba něco nového vyzkoušet?
Ano. Spát celou noc v kuse.
Držela jste někdy v životě nějakou dietu?
Když mi bylo dvacet, začala jsem celkem dost přibírat, na což jsem nebyla úplně připravená. U nás v rodině jsou totiž všichni vysocí a celkem hubení. Měla jsem tehdy asi až do svých pětadvaceti o dvanáct kilo víc, než mám teď, a nějak jsem se tím neuměla popasovat. Tenkrát jsem trochu blbla s dietami, ale bylo to zbytečné. Teď už vím, že tělo prostě potřebovalo z nějakého důvodu víc živin. A teď už taky vím, že by se prostě mělo jíst. Že by člověk měl být rád, že může jíst. Že ho nic nebolí, že mu nic není, že normálně tráví, že je zdravý a že žije. „Rozesírat“ si organismus kvůli nějakému špíčku je fakt kravina.
Musela jste někdy hubnout do šatů?
Ne.
A hubla byste, kdyby vám někdo řekl, že byste měla? Třeba kvůli nějakému projektu, roli a podobně?
Ne, předpokládám, že když si vás někdo na něco vybere, tak je to proto, že se mu do toho hodíte tak, jak jste.
Společně s Veronikou Arichtevou a Martinou Pártlovou tvoříte uskupení 3v1. Koho tento projekt vůbec napadl?
Byla jsem to já, kdo přišel s tím mít společný pořad na internetové televizi. Ale videa jsme spolu točily už dřív, tak jako pro sebe.
Jak často se spolu vy tři vidíte?
Minimálně každý týden, vysíláme společně na Evropě 2. Ale je pravda, že dřív jsme se vídaly častěji i mimo práci. Holt stárneme a závazky přibývají, ale ono se to zase jednou otočí. Děti odrostou a práce nebude. Pak se budeme slézat v cukrárně nad větrníky. A pomlouvat chlapy, samozřejmě. (smích)
Jak často vysíláte v rádiu?
Čtyřikrát týdně.
Kdo vymýšlí vaše videa?
Všechny tři. Celkem dobře se v tomhle doplňujeme. První něco nadhodí, ta další nápad posune a třetí doladí.
Už bylo někdy nějaké o dietách a hubnutí?
Často si děláme legraci z nás žen, takže tohle téma je celkem nevyhnutelné.
Jak stíháte v tuhle chvíli práci a péči o syna?
Je to trochu honička. Často to nedávám, mám pocit, že nejsem ani dobrá máma, ani nedělám dobře práci, že se jen snažím všechno pokrýt ke spokojenosti všech. Ale předpokládám, že to je u maminek normální. Doufám. Hlavně se nezbláznit.
Jak často se dokážete utrhnout?
Od Matýska? Dokážu. Vždycky na chvíli. Umím si den zorganizovat a stíhám tak nějak všechno, ale občas padám na hubu a můžu si za to sama. Spoustu věcí totiž dělám jen proto, že je mi blbý říct ne.
Kdy jste naposledy přečetla nějakou knížku, byla v kině, na masáži nebo na noc pryč?
Když vím, že bude Matýsek u mámy nebo u Martina, snažím se vyloženě vypadnout někam mimo republiku. Na jednu, dvě noci do zahraničí. Cestování miluju a je to pro mě největší relax.
Spoustu fanoušků máte na sociálních sítích, nejen za 3v1, ale také vy sama. Jak moc vás baví sociální sítě?
Beru to jako zábavu, možná i jako jakýsi ventil. Mně samotné pomáhá, když si tam můžu udělat srandu z toho, co se mi v životě děje. Jsou to většinou věci, které se dějí i dalším lidem. Tohle sdílení marnosti žití může do jisté míry působit terapeuticky pro obě strany.
Troufám si říct, že spoustu lidí baví, že si umíte udělat legraci sama ze sebe a neberete se příliš vážně.
Možná. U mě asi nenajdou ten dokonalý barevně vyladěný svět, kde je všechno na svém místě. Asi určitě.
Koho třeba sledujete vy?
Jsou to hodně profily o cestování a o jídle. To se neokouká.
