Už jste to četli mockrát: Hubnutí začíná v hlavě, tam si musíte nastavit správnou motivaci, odměny, směr v hubnutí. Ale kila mají v hlavě ještě pevnější „kotvy“, než se zatím zdálo. Jde o jejich původ. O vaše myšlenková schémata, emoce nebo o to, jaký vztah máte nastavený sami k sobě.
Když se řekne „hubnutí začíná v hlavě“, mně osobně naskočí hned jako první otázka: „Proč vlastně začalo moje tloustnutí?“ Hubnutí totiž může reálně začít až ve chvíli, kdy identifikujete příčinu toho, proč jste nabrali. Ale správnou odpovědí nebude prosté: „Jsem čokoholik!“ Tak jednoduchou příčinu nadváhy dneska skoro nikdo nemá. Jsou tam zádrhele mnohem složitější než konstatování „blbě jím“.
Protože i kdyby to byla pravda, stejně potřebujete vědět, proč blbě jíte. A to už začíná ta správná „sranda“ – složitosti, které si nikdo z hubnoucích zpočátku nepřipouští. Abyste mohli začít hubnout, musíte se vrátit do chvíle, kdy jste začali tloustnout. A to obvykle znamená sáhnout si nejen do svědomí v otázkách sebedisciplíny, ale také do rodinné anamnézy, rodinných vztahů, vzorců chování své mámy, svého táty, svých vlastních. Musíte se zkrátka dobrat okamžiku, kdy se to zvrtlo. A může to taky bolet.
Rodinné trampoty
„Příčiny problémů s váhou a komplikovaného vztahu k jídlu můžeme hledat na několika úrovních. Jako první se nabízí vliv rodiny,“ říká k tomu Mgr. Alexandra Hrouzková, Ph. D., psycholožka a psychoterapeutka, členka České asociace pro psychoterapii. A PhDr. Iva Málková, zakladatelka společnosti STop OBezitě – STOB, ji doplňuje: „V tomto slova smyslu můžeme jít opravdu hluboko, do nejranějšího vztahu matka a dítě. Když dítě zapláče, může to být z mnoha důvodů – má opravdu hlad, anebo je jen mokré, bolí ho bříško, či vyžaduje pozornost matky? Matka reaguje nevhodně například tehdy, když je mokré, a nabídne mu potravu – dítě se uklidní, matka si oddechne. Nebo když se dítě snaží pláčem o pozornost matky, a místo toho dostane piškot, aby ,neotravovalo‘. A to samé se děje i později, když vyroste – jídlo je pro něj často odměnou. Nenaučí se rozlišovat mezi fyziologickými a psychologickými aspekty hladu a v dospělosti jsou právě z takových dětí emoční jedlíci nebo si vytvářejí dysfunkční schémata, která pak vedou k nevhodnému stravovacímu chování, kilům navíc a k tomu, že takoví lidé ‚prohubnou‘ celý život.“
A také tu máme samozřejmě dědičnost, jakkoli je podle PhDr. Ivy Málkové otázkou, jestli se dědí spíše predispozice k tloustnutí, nebo jsou horším dědictvím nevhodné stravovací návyky plné jídla u televize, nákupů polotovarů nebo receptů na svíčkovou, protože i vzorce chování jsou dědičné! (A pozor, nevhodné může být i nadměrné hlídání sportovní aktivity, jídelníčku a snaha o dokonalost, kdy se zvlášť maminky holčiček zbytečně moc sledují a toto pak učí i své dcery, které nakonec celý život hubnou, ačkoli nemusejí – ale o tom si povíme vzápětí).
Vnitřní zranění
Druhá věc je, co jsme v rámci své rodiny slýchávali, vnímali. Mnohdy stačí jedna opakovaná mantra („nežer, budeš tlustá a nikdy se nevdáš“) a máte na celý život vymalováno, protože doma, tam, kde vás měli přijímat bezpodmínečně, to neudělali. A je z toho vnitřní zranění, k tomu špatný vztah k sobě a k jídlu. A můžete být rádi, když to skončí jen tím, že jíte potají, natruc nebo si z jídla uděláte emoční ventil při sebemenší stresové situaci (protože jsou tu třeba také poruchy příjmu potravy, když to dopadne opravdu špatně).
„Typická je i přísná, perfekcionistická, citově chladná výchova, kde převažuje kritika nad chválou, či výchova se sníženým zájmem o potřeby a pocity dítěte, která vede velmi často k emočnímu zajídání či k potřebě mít kontrolu alespoň nad něčím v životě – stravování a tělo se nabízejí jako jedny z mála věcí, které je možné zdánlivě ovládat, mít pod kontrolou,“ vysvětluje Mgr. Alexandra Hrouzková, Ph. D. s tím, že v tomto případě na nedostatek laskavosti a přijetí dojedou hlavně citlivější a vnímavější povahy.
A pro ty se zase jídlo velmi snadno stává emoční náhražkou, drogou. A to v přeneseném smyslu i doslova. „Protože se po jídle vyplavují endorfiny, které přispívají k vytváření dobré nálady, návyk řešit zátěžové situace jídlem se tak prohlubuje, a i když jsou problémy už vyřešeny, často zůstává příjem potravy nadměrný,“ objasňuje dále pozadí problematiky nadváhy ve spojitosti s rodinou PhDr. Iva Málková.
Láska ke komfortní zóně
Vlastně až jako poslední příčina bývá za nadváhou to, co žijete nyní – třeba fakt, že i když jste byli aktivní a zdravě žijící jedinci, přijali jste nové, sedavé zaměstnání, ve kterém celá kancelář den co den chodí na kafe s dortíkem a vy nechcete chybět. Nebo se nakupily starosti a vy najednou stres doslova zajídáte, i když se to nikdy dřív nedělo. Anebo třeba lenivíte s přibývajícím věkem a vlivem superkonzumní společnosti, díky níž máme všechno u nosu a zvednout se nemusíme už ani kvůli nákupům. Tady máme podle mě jediné štěstí – totiž, že už je zase trendy chodit do lesa, makat na zahradě a vracet se k takzvanému přirozenému pohybu. Že nám začíná záležet na tom, co jíme, že biopotraviny už nevnímáme jako marketingový tah a chápeme, že na původu jídla záleží.
A také, že už se obecně ví, že se náprava nezrealizuje, aniž bychom vykročili z komfortní zóny. Tady si snad jen dovolím varování: Pokud to na vás někdo zkouší hartusením typu „přestaň žrát a pohni zadkem“, kopněte jej, obrazně řečeno, do toho jeho: „Lidem, kteří se jídlem a tělem trápí, nepomůže, když jim řekneme, že jsou líní nebo něco ve smyslu ,tak se hýbej a nežer‘. Kdyby to pomáhalo, problémy s jídlem by neexistovaly.“ Tohle se sice obecně ví, ale pokud je ve vašem okolí někdo, kdo to netuší, vykažte ho do příslušných mezí.
Jak tedy zhubnout a jak si shozená kila udržet? Čtěte zde.
Více informací o zdravém životním stylu najdete také v aktuálním čísle časopisu Dieta. Čeká vás například rozhovor s Jitkou Nováčkovou, tipy, jak se doslova nadopovat štěstím, nebo vše o bílkovinách. Kupte si ho v naší online trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
