Do lesa nejen na houby
Cítíte se v životě zaseklí, hledáte nový směr, ale nechce se vám do ordinace psychologa nebo psychiatra? Zkuste vyrazit na procházku lesem s terapeutickým průvodcem.
Vyčistit si hlavu a srovnat si myšlenky během výšlapu po lese, na tom jistě není nic převratného a mnozí z nás to dělají už dávno, aniž by tuto činnost nazývali „terapií”. Představte si ale, že vás na cestě lesem doprovází někdo, kdo vám tři hodiny věnuje svou pozornost, naslouchá vám a dokáže se na vaše problémy podívat novým způsobem, který by vás samotné nenapadl. Přesně to nabízí společnost Terapie v lese. Klient a průvodce se sejdou na smluveném místě a vyrazí spolu na tříhodinovou procházku, během níž vedou rozhovor.
„Je to jakási ochutnávka terapie vhodná například pro lidi, kteří s klasickou terapií nemají zkušenost nebo na ni nemají čas,“ říká Markéta Horáková, zakladatelka Terapie v lese.
Na lesní cestě bok po boku
Při klasické psychoterapii, odehrávající se uvnitř – obvykle v ordinaci terapeuta – se často stává, že klient znervózní z pozornosti, která je na něj upřena. Připadá mu, že terapeut ho stále pozoruje, udržuje s ním oční kontakt nebo si píše poznámky do bloku. „Co si tam asi tak o mně zapisuje?“ bleskne mu hlavou a cítí se ještě víc ve stresu.
Při terapii v lese tyto problémy odpadají. Terapeut i klient kráčejí bok po boku, jsou v tom spolu. „Jeden klient si během cesty lesem pochvaloval: to je skvělé, že nesedíme naproti sobě. Nemusím řešit, co s očima, co s rukama,“ konstatuje Markéta Horáková z Terapie v lese. Její kolega Vojtěch Kozlík dodává: „Při běžné terapii se rozhovor odehrává na domácím hřišti odborníka, zatímco při terapii v lese jsou na tom klient i terapeut oba stejně. Společně zvládají terén i počasí. Když se přižene bouřka nebo okolo proběhne divoké prase, oba prožívají tytéž vjemy.“
A je tu ještě jedna výhoda: při terapii v lese si můžete snáze dovolit mlčet. Zatímco v ordinaci už krátká odmlka vyvolává rozpaky, které se klient obvykle honem snaží něčím zaplašit, na cestě lesem je zcela přirozené občas zmlknout a jenom sledovat okolní krajinu.
Mezi Řeckem a Japonskem
Přemýšlení a rozmlouvání v chůzi má tradici dlouhou téměř dvě a půl tisíciletí. Terapie v lese svým způsobem navazuje na tradici Peripatos, filozofické školy, kterou založil Aristoteles v Athénách roku 335 před naším letopočtem. Peripatos znamená v řečtině procházka anebo místo, kde se chodí. V případě Aristotelovy školy šlo o kryté sloupořadí spojující několik budov v zahradě, kterou se svými studenty procházeli, zatímco vedli filozofické rozhovory.
Terapie v lese se hlásí také k japonské tradici šinrin-joku neboli „lesních koupelí“. Jde o termín, který se v Japonsku rozšířil v 80. a 90. letech, kdy se japonská vláda snažila inspirovat obyvatele, aby trávili více času v lese a díky tomu byli více nakloněni ochraně přírody. V té době vznikly v japonských lesích desítky certifikovaných center šinrin-joku, v nichž lidé mohou chodit do lesa na meditační procházky s průvodcem, cvičit v lese jógu nebo si vyzkoušet třeba stání pod vodopádem. „Základem šinrin-joku je pomalá vnímavá chůze lesem. Nejde o výkon, nejde o to, ujít deset nebo dvacet kilometrů, ale věnovat pozornost okolnímu prostředí. V Japonsku tradičně pořádají jarní oslavy padání sakurových okvětních lístků nebo podzimní oslavy javorového listí. Pozorování stromů samo o sobě může být meditací,” vysvětluje Markéta Horáková a dodává, že už samotný pohled na zelenající se stromy snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a tím přispívá ke zlepšení psychického i fyzického zdraví.
TIP NA VIDEO: Terapie s kočičkami pro pacienty v krnovské nemocnici
Kam se vydat?
Během terapie v lese nadejde okamžik, kdy se terapeut s klientem ocitnou na rozcestí. Nikoli obrazně, ale doslova: stojí prostě v místě, kde se cesta rozchází do dvou směrů. „Kam byste se v tuto chvíli vydal? A proč?” zeptá se v tu chvíli často terapeut klienta a jeho odpověď mu pomůže dále rozvíjet téma, o kterém společně hovoří.
Ve skutečnosti ale trasu vybírá a předem plánuje průvodce v závislosti na mnoha okolnostech – požadavcích klienta, jeho fyzické kondici, dopravní dostupnosti, ročním období a samozřejmě počasí. On sám je předem s cestou důkladně obeznámen, takže nedojde k tomu, že by musel vytáhnout mobil a hledat v navigaci, kde se vlastně nacházejí.
Přesnou trasu ale klientům předem neprozrazují, i když samozřejmě z výchozího bodu se dá leccos vytušit. Vojtěch Kozlík a Markéta Horáková nechtějí konkrétní trasy a cíle terapeutických procházek prozradit ani v našem rozhovoru. Jen naznačují, že většina tras v tuto chvíli vede po okraji Prahy a ve středních Čechách: Kokořínsko, Křivoklátsko, ale třeba i Prokopské údolí nebo Suchdol… Jedna z tras blíže centru Prahy povede Botanickou zahradou v Troji. „Terapii v chůzi je možné praktikovat i v parcích, ale nedělní odpoledne ve Stromovce by vzhledem k počtu lidí, kteří se tam pohybují, nebylo nejvhodnější,” naznačuje Vojtěch Kozlík.
Vytržení ze všednosti
„Nehlásíme se k žádné konkrétní psychoterapeutické škole, spolupracujeme s terapeuty mnoha směrů. Naši moderní terapeuti užívají kombinované metody, kdy svůj přístup upravují podle aktuálních potřeb klienta,“ vysvětluje Vojtěch Kozlík. Své klienty nevnímají jako pacienty s psychickou poruchou, ale lidi, kteří řeší nějaký životní problém nebo potřebují najít nový směr.
„Je to vhodné pro lidi, kteří jsou hodně zaměstnaní a nedokážouí si udělat čas třeba každý týden dopoledne nebo odpoledne,“ říká Vojtěch Kozlík a dodává, že stejně tak je terapie v lese vhodná pro lidi, kteří mají obavy z klasické psychoterapie: „Není to takové to ,jdu k psychologovi,‘ je to na úrovni zážitku.“ Terapie v lese podle něj výrazně pomáhá lidem trpícím úzkostmi a také těm, kteří se potýkají se syndromem vyhoření.
„Jeden klient mi řekl, že ty tři hodiny v lese mu daly více než předtím dvanáct hodin na klasické psychoterapii, ze které si téměř nic nepamatoval,“ poznamenává Markéta Horáková. Terapeutická procházka lesem tak může posloužit k mnoha různým cílům: může vám jednorázově pomoci srovnat si myšlenky a najít nový směr, anebo být vstupenkou do dlouhodobější terapie. Záleží jenom na vás.
Příroda léčí i duši
Do roku 2050 budou dvě třetiny světové populace žít ve městech.
Obyvatelé měst tráví 93 % svého času uvnitř budov.
120 minut týdně strávených v přírodě výrazně přispívá ke zdraví a duševní pohodě.
Hodinová procházka v lese o 20 procent zlepšuje krátkodobou paměť.
Již dvacet minut v přírodě, například v parku, má za následek zlepšení schopnosti koncentrace.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie 10/2020
