.

. Zdroj: iStock.com

Lepší paměť, soustředění i nálada. Jak prospívá běh psychickému zdraví?

Jde na vás splín, naštval vás kolega v práci? Jděte si zaběhat. Nejnovější studie z celého světa potvrzují, že běh je dobrý lék na starosti. A že se běžci v životě lépe soustředí, rozhodují a méně často se potýkají s depresemi.

Většina lidí, kteří běhají, vám kromě zdravotních benefitů potvrdí i to, že běh čistí hlavu a zlepšuje náladu. Pozitivní vliv běhu na lidskou psychiku ostatně potvrzují i vědecké studie: lidé, kteří sportují, mají lepšího pamatováka, rychleji se rozhodují, lépe spí, hýří aktivitou a bývají méně úzkostní.

Britský neurolog a publicista Ben Martynoga nejnovější studie shrnul v loňském článku na webu Guardianu. ‚‚Žijeme v době, kdy člověka neustále bombardují podněty z chytrých telefonů. Kdy se maže rozdíl mezi volným časem a prací. Tyto studie ukazují, že běh nám může pomoci znovu získat kontrolu nad životem,” konstatuje v úvodu textu nazvaného Co dělá běh vašemu mozku?

Během proti depresi

“Běh a jiné aerobní sporty napomáhají vybití nakumulovaného stresu, pomáhají snížit dobu trvání reakčních odpovědí, a to na vrub celkového okysličení mozkové tkáně. Existují studie, které prokázaly, že 30minutový běh snižuje pocity napětí, snížené koncentrace a agrese, ba dokonce zlepšuje symptomy pacientů trpících klinickou depresí,” doplňuje Adam Žaloudek z Kliniky ambulantní psychiatrie a psychoterapie Kappa.

Podle Martynogy by další studie mohly běh oficiálně posunout na úroveň metody, která dokáže zkrotit stres a vyhrocené emoce uvědoměním si přítomného okamžiku. Říká se jí mindfulness a její "studium” dnes patří mezi populární seberozvojové metody. Smysl to ovšem dává už teď: Při běhu je člověk pohroužený do sebe, sleduje dech a detailně si všímá i dalších reakcí těla. To všechno jsou mety, jichž v ideálním případě dosahují i návštěvníci mindfulness sedánků.

Když se euforie nedostaví

Při čtení takových studií ale můžete také pěkně znejistět. Podle odborníků máte například takřka po každém tréninku zářit štěstím. Endorfin, hormon vylučovaný hypofýzou, vás má totiž doslova vystřelit na Eiffelovu věž slasti. Upřímně, dodnes jsem po běhu nic takového nezažila. Brzy mě to ale přestalo trápit. Daleko lepší pocit totiž mívám ze samotného procesu běhu. Z buddhistické pravdy, že i cesta může být cíl.

Je však třeba přiznat, že i v běžcově životě existují období, kdy se všechny cesty i cíle ztrácí kdesi v nedohlednu. Výkonnost klesá a jediné, co jde nahoru, je ručička na váze. Motivace vázne, výmluva, proč zůstat doma u knížky, je stokrát silnější než představa joggingu v mrazivém odpoledni. Protože lákadlo endorfinů na mě nefunguje, vybudovala jsem si vlastní motivační systém. Variantou jedna je krátký, pětikilometrový okruh v Divoké Šárce, na který se vydávám pokaždé, když vím, že bych se měla hýbat, ale nechce se mi. Raději však volím druhou možnost – takzvaný zážitkový běh.

Nestíhám během týdne zajít na výstavu na Palachově náměstí? O víkendu si na ni doběhnu přes Pražský hrad a Karlův most. Potřebuju nakoupit? Do bundy zastrčím plátěnou tašku a klušu šáreckým údolím na dejvické trhy. Chtěla bych se konečně podívat k lomu Amerika? Popojedu vlakem a pěší výlet vyměním za ten běžecký. Domů se pak vracím s radostí z překonané pohodlnosti, převýšení i z navštívené destinace.