S řemeslníky je zábava. Nebo ne?

S řemeslníky je zábava. Nebo ne? Zdroj: youtube.com

Tak co chcete opravit, paninko?

Když do vašeho bytu vstupuje elektrikář, kominík nebo instalatér, musíte si zvyknout nejen na nové oslovení - „paninko“ - ale i na nová pravidla hry. Své zkušenosti z komunikace s řemeslníky popsala spisovatelka Lidmila Kábrtová.

Začátek svého „spolubytí“ s řemeslníky si pamatuji naprosto přesně. Bylo mi něco kolem šestadvaceti, měla jsem malou dceru a pracovala v public relations, takže komunikace a zařizování byly mým denním chlebem.

Záležitosti typu „najdi, zavolej, popiš problém, zajisti řešení“ se zdály být hračkou. S „protihráčem“ v podobě řemeslníka jsem ale jaksi počítat zapomněla. A už vůbec jsem netušila, že v téhle komunikaci platí - „milá paninko“ - úplně jiná pravidla. Po mnoha zkušenostech, kiksech a trapasech tedy shrnuji pár svých poznatků.

Pokračování 2 / 7

Nezapomeň na přípravu

Ověřená zkušenost říká, že na návštěvu řemeslníka je nutno se připravit důkladněji než na návštěvu tchyně, a to zejména, pokud jste z menšího města či vesnice. To znamená hlavně uklidit.

Na rozdíl od vaší tchyně totiž řemeslník většinou chodí i po bytech vašich sousedů a jeho profese ho nezavazuje ke slibu mlčenlivosti…

Dále pak nabídnout vodu, kávu, čaj, zastánci „staré školy“ radí i bábovku či oběd - podle času a náročnosti práce i dostupnosti řemeslníka. Nikdy totiž nevíte, kdy budete jeho služby potřebovat příště. Co se týká požadavku na zouvání řemeslníka, tam jednotný názor neexistuje…

Pokračování 3 / 7

Najdi toho správného

Prvním úkolem, do něhož jsem se pustila, byl šatní závěsný systém spočívající v navrtání stropu a umístění speciálních háků. Domácí provedení se ukázalo být nemožným ve chvíli, kdy jsme objevili, že strop je z poctivého železobetonu, na který naše domácí vrtačka nestačí.

Dobrovolně jsem se přihlásila, že akci zajistím. Bohužel Zlaté stránky (internet byl v roce 1998 v plenkách a hodinoví manželé neexistovali) mi hledanou pracovní specializaci „vrtač“ nenabídly.

Intuitivně jsem tedy zkusila hledat u stavebních firem. Nevím, kolik jsem jich obvolala, ale po vysvětlení zadání většinou zůstalo na druhé straně konsternované ticho.

Dodnes si myslím, že firma, která nakonec přijela, byla jen zvědavá na ženskou, co požaduje „vrtače do stropu“. Příběhu o odolném stropu se smáli jen do okamžiku, kdy jeden vrták spálili a druhý zlomili.

Pokračování 4 / 7

Předvídej a prověřuj

Objednat rohovou poličku do kuchyně vypadalo jako banalita. Na dotaz truhláře, zda má jít opravdu o polici přesně do pravého úhlu, jsem suverénně přitakala - je to roh v kuchyni, co jiného by to mohlo být než pravý úhel.

Truhlář polici vyrobil a já ji donesla hrdě domů. Jak jste už asi pochopili - police do pravého úhlu byla. Zeď nikoli.

Vzniklou mezeru jsem pak roky maskovala květináčem s převislou kapradinou. Když jsem po čase kupovala novou pračku, její míry jsem si v obchodě (za nechápavého pohledu prodavače) obsedantně ověřila přineseným krejčovským metrem. A přeměřila jsem i všechna futra, jimiž bylo nutné pračku pronést do koupelny.

Když pak stěhovák před koupelnovými dveřmi zkonstatoval, že tudy to fakt nepůjde a pračka se bude muset rozebrat a posléze zase složit, bylo mi jasné, že tentokrát mě nikdo nedostane a s velkým gustem jsem ho ujistila, že dveře nabízejí centimetrovou rezervu.

Pokračování 5 / 7

Popiš, jak umíš

Tenhle bod se v mém případě týká komunikace s automechaniky. Její podstatou je definovat problém, který prostě definovat neumíte, protože vůbec nevíte, co to je za problém. Nepočítám do toho jasné situace, kdy auto nestartuje, nebrzdí, nesvítí či mu upadl výfuk. Ty dokážu popsat i já.

Bohužel se však vyskytují zapeklitější závady, které nelze přiblížit jinak než: Levé přední kolo divně rachtá. Nebo spíš pravé? Ve startéru něco zvláštně chrčí. Od pedálu mi něco kape na nohu - nemůže to být benzin? Pod přístrojovou deskou něco šustí, jako by tam byla myš…

Mojí jedinou výhodou je, že už roky jezdím do malého servisu, jehož dva majitelé si s mými popisy dokážou poradit. Dokonce mi tvrdí, že jim vždy pomůžou najít závadu rychleji. Chci jim to věřit. Ale spíš se, myslím, potřebují zasmát. A to jim všichni zákazníci nedopřejí. (Mimochodem myš v autě opravdu byla.)

Pokračování 6 / 7

Sežeň a přemluv

Týká se především exponovaných profesí jako instalatér nebo kominík. V prvním případě jde většinou o potřebu urgentní a je jedno, jestli protéká voda v kuchyňské baterii nebo je ucpaná toaleta.

Ačkoli to na internetu vypadá, že řemeslníky bude možné přehazovat vidlemi, v reálu část čísel nefunguje, část nikdo nezvedá a zbytek vám sdělí, že čas budou mít -nóóó, odhadem tak za dva až tři týdny. Napadne vás, že média patrně zapomněla informovat o celorepublikové havárii.

Skutečnost, že se mi podařilo sehnat instalatéra už po devíti telefonátech a umluvit ho, aby přijel ještě ten samý den, považuju dodnes za zázrak.

Kominík je obvykle sehnatelný po celý rok s výjimkou jediného období - podzimu, kdy potřebujete zatopit v krbu nejen vy, ale i všichni vaši sousedi.

Takže voláte a voláte, a on to nebere, protože tráví čas na komínech těch, co ho na rozdíl od vás objednali už v létě. Jenže kdo by myslel na kominíka v létě, že? A tak zatopíte a doufáte, že komín správně potáhne a že se povede kominíka sehnat dřív, než vám propadne termín pravidelné roční kontroly. Anebo než chytnou saze.

Pokračování 7 / 7

Počítej s trapasem

Život s řemeslníky prostě nikdy není nudný a šedivý. Mnohdy jde dokonce o dobrodružství. A párkrát taky o trapas.

To když zavoláte topenáři, protože kontrolka tlaku vody na kondenzačním plynovém kotli je nízko a vy nemůžete přijít na to, jak vodu dopustit. On přijede a ukáže vám jeden jediný kohout, který je - bohužel pro vás - zcela jasně viditelný, a vodu za 30 vteřin dopustí.

A vás v ten moment nenapadne nic chytřejšího, než se zeptat, kolikrát už řešil stejný problém. „No víte, ročně opravím tak pár stovek kotlů,“ zamyslí se, „jo a ten samej problém jsem už u jedněch lidí měl asi před pěti lety.“

Článek připravil časopis Moje psychologie.